Nezapomenutelný Bled

Během jarního putování zavítaly naše kroky také do slovinského Bledu. Doposud jsme znali toto místo pouze z fotografií a už dlouho jsme toužili tuto malebnou část Julských Alp s nepřehlédnutelným kostelíkem na pidiostrůvku, navštívit.

Ubytování jsme sehnali přímo v centru, jen kousíček od jezera a tak jsme to hlavní měli přímo na dosah ruky. Toto místo je opravdu nádherné a s manželem jsme tipovali, co zaujme naše děti jako první. Já vsadila na ostrůvek s malebným kostelíčkem uprostřed jezera, manžel to viděl spíše na hrad týčící se na skále.

Zvláštní, ale ihned po příchodu k vodě začali sledovat jakýsi pohyblivý bod na svahu nad jezerem a dohadovat se co to je.  A tak se upoutávkou číslo jedna stala bobová dráha. Změnili jsme tedy směr pochodu a zamířili k místu, kam nás děti táhly… a byla skutečně tam – krásná, dlouhá a jaksepatří rychlá. Teď už nešlo odolat a museli ji vyzkoušet.  Nejprve si techniku nacvičili na zkušební dráze o délce asi 5metrů a pak už kmitali nastřídačku lanovkou nahoru a ve vozítku šupem dolů . Bobová dráha měla opravdu velký úspěch.

Druhý den jsme se rozhodli, že se podíváme k ostrůvku uprostřed jezera. Půjčili jsme si tedy loďku a vypluli směrem ke kostelíku. Co čert nechtěl, vystřídal vcelku poklidný den, kdy se na stromech nehnul ani lísteček, poměrně silný vítr. Kluci byli samozřejmě ohromně nadšení, poněvadž vzniklé vlny nám neustále stříkaly spršky vody do člunu. Já v sedmém měsíci těhotenství jsem však jejich nadšení nesdílela, zuřivě jsem svírala okraje kocábky a v duchu prosila Poseidona (nemohla jsem si vzpomenou na žádného boha Jezer), „ať nenechává prchlivost cloumat svým majestátem“. Poté, co se zpocenému manželovi podařilo nakonec úspěšně přirazit ke břehu, pogratuloval mu pronajímatel loděk k obdivuhodnému výkonu s tím, že takový vítr tady už dlouho neviděl.

Byla jsem ráda, že znovu cítím pevnou půdu pod nohama a navrhla výšlap na středověký hrad, tyčící se na jezerem. Určitě stojí za to vyšplhat se na tuto 139 metrů vysokou skalní plošinu a pokochat se pohledem na jezero a okolní hory. Rozhled byl úchvatný, nicméně dovnitř hradu jsme se nepodívali, poněvadž cena vstupného byla celkem vysoká a vzhledem k věku našich ratolestí by neodpovídala získanému užitku. Naopak běhání z kopce a do kopce je bavilo nesmírně.

Ještě jeden cíl jsme si v dané oblasti stanovili: Severně od Bledu se nachází Triglavský národní park jehož součástí je soutěska Vintgar. Vyrazili jsme ráno, abychom tam byli mezi prvníma a určitě se to vyplatilo. Auto jsme zaparkovali na bezplatném parkovišti hned vedle vstupu do soutězky. Vstup do soutěsky se však platí. Soutěska právem patří mezi neúchvatnější přírodní skvosty Slovinska. Dolů jsme šli po řadě dřevěných chodníčků a můstků téměř sami a tak jsme si trip náramně užili. Když jsme se však vraceli zpět, řítily proti nám již hordy nedočkavých turistů. Chodníčky jsou široké tak akorát, aby po nich prošel jeden člověk a tak to při zpáteční cestě bylo o neustálém vyhýbání. Vůbec si nedokážu představit, jak to tady asi vypadá v sezóně ….

I když jsme v okolí Bledu strávili pouze prodloužený víkend, musím říci, že se nám zde moc líbilo určitě to nebylo naposledy, co jsme tuto malebnou oblast na úpatí Julských Alp navštívili.

 

 

 

 

You may also like

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *