L´Escala a Valencie

L´Escala jsme strávili 3 noci. I když se po dobu našeho pobytu proháněly po obloze husté bouřkové mraky a vanul docela silný vítr, dětem to na náladě nijak neubralo a spokojeně se proháněly po pláži, sbíraly mušle nebo jezdily na rampě. Městečko se nám moc líbilo a pokud bychom si pobyt v našem apartmánu (zde) mohli prodloužit, určitě bychom zůstali alespoň týden, ne-li déle. Naše hostitelka však měla další dvě noci obsazeno (a my se nechtěli stěhovat v rámci jednoho města), tak jsme vyrazili dál.

Přikládám mapku míst, kde jsme se pohybovali, a okruh, který jsme si stihli s pomocí kolečkových pomocníků objet.

Pěšky už chodí jen maminka

Z L´Escala jsme vyrazili směr Valencie. Časově opět v rámci našeho kilometrového limitu. Tentokárt jsme ubytko měli přes www.booking.com, jelikož přes airbnb se nám nic nepodařilo sehnat. Chtěli jsme něco na dýl, nicméně Valencie pro nás byla trošku cenově méně dostupná, tak jsme to dali jen na přenocování (zde). I přesto jsme stihli objevit úžasnou rampu, vyšlapat na malou vyhlídku a navštívit biopark. Použili jsme náš již odzkoušený režim: v půl páte ráno vstát, pobalit zbytky věcí, probrat děti, důkladně zkontrolovat zdali se někde neválí životně důležitá mušlička, pro kterou by se některé z dětí chtělo jistojistě vrátít přes půl světa, naskládat vše do auta a vyrazit. Vždy očekáváme, že se nám alespoň některé dítě podaří přenést spící, nicméně v tomto směru jsme zatím jěště neměli štěstí a vždy na nás v autě koukají čtyři páry rozespaných očí. Naštěstí tento stav nikdy netrvá dlouho a kolem šesté hodiny ranní všichni zaspí.

Zpětně nevím, zda bych návštěvu bioparku (zde) doporučila. Cena byla dost vysoká, chvíli jsme zvažovali, že bychom se rozdělili, a šla by jen půlka z nás. Moc po tom toužil čtyřleťák. Nakonec jsme se hecli, a vstoupili všichni. Při placení jsme byli označeni jako FAMILIA NUMEROSA, většina španělských rodin má údajně jedno nebo dvě děti.

a dostali něco málo slevu. Platí všichni nad 4 roky 18Euro a 23Euro nad 12let.

Kolečka jsme si nechali na vrátnici. Když jsme prolezli vstupem tak nás obklopila skupinka zaměstnanců a kontrolovala co máme sebou. Než jsem pochopila o co jde trochu to trvalo. Do parku se nesmívnášet žádné jídlo. Nejde o nebezpečí, že by lidé krmili zvářata, ale o to, aby park vydělal více peněz. Když jsem argumentovala, že máme 4 děti a prohlídka bude trvat 2 – 3 hodiny a děcka prostě budou mít hlad, tak mi bylo odpovězeno, že uvnitř jsou restaurace. Fakta, že každé dítě má hlad v jinou dobu, některé snídalo, jiné ne, každé jí něco jiného a, že nemám šajnu, co tam v těch restauracích mají, a že nejíme maso atd. atd. jsem se nepokoušela vysvětlovat. Nehledě na neskutečně vysokou cenu, kterou jsme za vstup zaplatili, kdy jsme se určitě nechystali dělat útratu za jídlo v restauraci, a hlavně představa, že děckám musím něco vybrat, včem se oni pohrabou a zbytek budu dojídát já či manžel mě fakt nelákala.. Holt, je zakázáno vnášet jídlo do parku. Sebrali nám bagetu co jsme měli pod kočárem, a prý si ji máme vyzvednout až skončíme. Naštěstí jsme druhou bagetu a ovoce měli v batohu! Jinak si jsem jistá, že bychom po půlhodině museli biopark opustit, jelikož hlad u dětí přichází naráz a náš šestiletý umí neskutečně prudit, když nedostane najíst okamžitě. Místní si ze zákazu vnášení potravit do bioparku nic nedělali, jen předem věděli, že jídlo je potřeba schovat. Téměř všechny okolní děti měly postupně v ruce něco k jídlu.

Park – šlo vlasně o takovou ZOO – si nakonec užilo hlavně mimčo. Ale myslím, že bychom se bez prohlídky byli i obešli.

  

You may also like

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *