Alicante

Z Valencie jsme zamířili do Alicante (180km), což je “přístavní město ve Španělsku a leží v nejjižnější části autonomního společenství Valencie  – Ve městě v v roce 2008 žilo 331 750 obyvatel a v celé metropolitní oblasti (s městem Elche a dalšími sídly) pak 757 443 obyvatel. Více než pětinu obyvatel tvoří cizinci, přistěhovalí v mohutné vlně imigrace na počátku 21.století; Alicante je tak jedním z nejrychleji rostoucích měst v zemi. Zdejší ekonomika je založená především na turistickém ruchu. ” – volně převzato z wikipedie (zde)

S panem domácím jsme byli domluveni, že dáme vědět půl hodiny dopředu, ať ví, kdy dorazíme.  Poslali jsme SMS a  na místě směle čekali na jeho příchod. Když se nic nedělo, vytočili jsme číslo a ejhle, čekali pak další hodinu a půl. Nevadí, byli jsme rádi, že jsme dobře trefili, a přesunuli se na hřiště hned naproti.

Apartmán (zde) jsme vybírali dle ceny a blízkosti moře.  To, že jsme to trefili jen kousek od Skate parku jsme zjistili až po zaplacení, když jsme koukli na mapu, kam to vlastně jedeme. Jakmile jsme dostali klíče, ubytovali se a rozloučili se s milým, starším pánem (kápku z něho táhlo, stejně jako z paní uklízečky ve Valencii ), vytáhli jsme kolečka a zamířili směr moře a tím pádem i skate park, který byl součástí proménády. Těžko popisovat nadšení kluků, když jsme dorazili na místo!

    

 

I přesto, že se jednalo o malý byt 2 +kk, jsme ubytko vzali na 7 nocí. Chtěli jsme si od toho balení věcí a přejíždění trohu odpočinout. Krom každodenního ježdění na skate parku jsme čas trávili u moře. Počasí nám přálo, a když se po prvním dni umoudřil vítr, nastaly pro nás přes den “tropy“. Nejsme moc příznivci slunění, (tří z dětí mají pokožku po manželovi, ten tvrdí, že je potomkem severských Vikingů, a strašně rychle se spálí) a tak jsme se přes poledne chodili schovat. Jinak sluníčko tu  v tuto roční dobu vychází dost pozdě, rozednívá se snad až po osmé ráno, a zapadá brzy – hlavně díky věžákům kolem moře – někde už kolem páté. Jak se schová, tak začne být chledněji. Pro nás super.

      

V Alicante jsme si užili suprových vln a písčitých pláží, kontrétně ta naše se jmenovala Playa de San Juan a údajně je jednou z nekrásnějších ve Śpanělsku (nemůžu posoudit, jsem tu poprvé).

    

Ubytování nám trochu drhlo. S čistotou to bylo nevalné, a tak jsme si úklid provedli sami. Hned druhý den vypověděla pračka.

Nezbylo než se dát do praní starou dobrou osvědčenou metodou :-((( Pro šest lidí, všetně ukypkaného mimča, no, s pračkou to jde jednodušeji…

Majitele jsme informovali den třetí a den páty nám bylo oznámeno ať v 5 odpoledne otevřeme opraváři. To se nám samozřejmě nehodilo, neboť šlo o čas, kdy jsme s dětmi byli vždy pryč. A tak jsme žádali ať opravář dorazí do 15hod či až po 19hodině. K našemu překvapení byla pračka opravena bez naší přítomnosti a bez informace, že vlastně někdo příjde a otevře si sám. Nevadí, na pračce na nás čekala cizí dětská ponožka, a informace, že mašina už funguje. Majitel se s námi chtěl osobně sejít v den odjezdu v 11hod, my ovšem odjížděli v pět ráno a tak že prý klíče máme nechat v bytě + 45Eur za opraváře. Hm. Jestli je ponožka naše či ne jej nezajímalo, prý jsme ji tam hodili my. S čistým svědomím jsme sbalili věci, nechali klíče bez pěněz ležet v apartmánu a fičeli vstříc další pláži ve městě La Herradura.

You may also like

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *