La Herradura 1

Krásná La Herradura. Co se nám na ní tak líbí? Wikipedie uvádí něco kolem 3tisíc obyvatel. Člověk by řekl nic moc. Avšak ve skutečnosti tady žije mnohem více lidí přechodně. Podél pláže jsou malé obchůdky, řada pizzérií (nami vybraná byla suprová), kaváren, restaurací, supermarkety, pošta, lekárny, kupa dětských hřišť.

 

Přes den i večer (noci nevíme, jsme doma 🙂 )  se to tu na pláži, promenádě i po obchůdkách hemží rodinami s dětmi, singlisty i páry všech věkových kategorií z různých koutů Evropy a snad i světa. Většina tu nepřijela pouze na týden, nýbrž strávit podstatnou část zimy. Vládne tu příjemná atmosféra plná úsměvů. Místní rádi pomohou, nezlobí se, když jejich řeč lámete.(anglicky neumí – pro nás jen dobře, aspoň potrénujeme španělštinu 🙂 )

Ubytování (zde) máme krásné, čisté, navíc pokoj pro kluky kousínek od moře.Takhle na něj koukáme z balkónu:-)

Jedna věc nám tu však chybí – a to topení 🙁 Přes den by nás ani nenapadlo jej použít, když peče Oskar, je fakt horko, nicméně po dvou promrzlých nocích, je topení pro nás něčím magickým. V Alicante stačil lehký oděv a občas trošku přikrýt nožky. Tady, těžko říct zda tak rapidně ve Španělsku klesly noční teploty, nebo jsou na Herraduře noci stabilně o tolik chladnější? Každopádně to chce obléknout vše co se do kufru vešlo – triko s dlouhým+krátkým rukávem mikynu, manžel tepláky a natahuje i čepici, já beru manželovo triko s dlouhým rukávem, přes něj své letní negližé, fleesovou vestu a kraťasy. Tepláky teď manželovi jen tiše závidím (při odjezdu jsem se mu smála k čemu že si je bere).

Děti jsou v suchu. Mimi chrupká zabalené ve fleesu, a zbytek má svůj spacák. Nějak jsme 3 vzali sebou, neboť je hoši přes prázdniny nestihli vyzkoušet, a říkali jsme si „pro strýčka příhodu“ a auto to přece uveze. Dnes jsme za ně nesmírně rádi, vytáhli jsme je už v Alicante, jelikož tamní dečky nebyly nic moc a nechtěli jsme děti přikrývat zatuchlinou. Zde jsme za ně ještě radši, páč počet deček neodpovídá zdaleka počtu ubytováných osob. A kdyby jen dečky. Ona tu chybí i postel :-)) Dva starší hoši mají pokojík se dvěmi lůžky, klasicky jsme matrace hodili na zem, ať nepadají. Druhý pokoj má rádoby manželskou postel. Ta je ale vhodná tak pro jednoho a půl člověka, jelikož je pidi mini. Spím na ní já se čtyřleťákem. Nevím jak si hostitel představoval, že se tam vleze i manžel. Ten chtě nechtě se musel přesunout vedle ke klukům. Mimčo má klasicky svoji postýlku.

Pláž je tu moc krásná, oblázková, lemovaná z obou stran kopci. Trávíme na ní dopoledne i odpoledne. Každých pár metrů jsou dětské prolézačky, kdyby náhodou došly poklady z moře.

    

 

You may also like

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *