La Herradura 2

Když už jsme si s manželem v létě připustili, že tedy „někam“ v dohledné době vyrazíme bylo na snadě určit kam to vlastně bude.  (jak dlouho se zdržíme bylo až vedlejší, a dodnes visí ve vzduchu) Zvažovali jsme dva opačné směry. Velkou Británii a Španělsko. Samotné rozhodnutí padlo až snad pár dní před odjezdem a hlavní roli v něj sehrálo počasí. Přece jen podzim bude ve Španělsku krásný.

Naše dospělácké ambice řílaly „dáme to až na jih“ (Španělska), avšak při pohledu na osádku vozidla nás zachvacovala panika a myšlenky typu „snad přece jen ta VB by byla lepší, je přece jen o něco blíže„. Jakmile se ale rozjel vlak (obrazně řečeno – jedeme autem:-) ) už nešel zastavit. Kilometr za kilometrem, noc za nocí, ubytko za ubytkem až jsme se ocitli v Andalusii na La Herraduře. Důvod, proč jsme se vydali právě tady, je ten, že tu žije početná skupina unschoolerů – homeschoolerů – worldschoolerů, kteří se pravidelně scházejí, a my jsme se samozřejmě chtěli přidat. Pravidelná setkání zde probíhají přímo na pláží v úterky po druhé hodině odpoledne. Podrobně je možné se o všem dozvědět na stránkách www.worldschoolingandalusia.com, nebo na jejich FB stránkách. Vše organizuje úžasná Elin, případně jiné koordinátorky.

My se zde ubytovali v neděli a na setkání se moc těšili. Co čert nechtěl, ten den zrovna strašně pršelo. Já měla za to, že setkání probíhají jen za příjemného počasí venku a až kolem páte jsem si přečetla, že za nepřízně počasí se skupinka schází v restauraci na opačném konci pláže , než jsme my ubytovaní. No, úžasné maminko! Drapla jsem kluky a postrkovala je v dešti před sebou kaluž nekaluž kýženým směrem. Než jsem se tam po 45 min kňourání dobelhali měli jsme oblečení promoklé a v botech nám cákalo. Já bych čekala happy end v podobě usměvavých lidiček, ten se však nekonal, páč už se sešlost rozešla. Kluci na mě civěli a pohledem tygra, který se právě chystá sežrat svou kořist, a já si připadala naprosto neschopně. No nic. Věci se dějí.

Ještěže jsem dostala druhou šanci, neb se slavil Halloween. Tentokrát jsme dorazili naštěstí včas 🙂 uff.

         

 

Další pravidelná setkání zde probíhají půl hoďky autem v Torre del Mar. Tam jsme vyrazili společně s jinou rodinkou, mámá, táta, syn (6), dcera (3).  Oni ve svém obytňáku, my svým peugeotkem. Následně jsme se přesunuli ještě na blízký skate park 🙂

 

Možností seznámení se s rodinami s dětmi je zde nekonečno. Řada rodin zde přijíždí na pár týdnů, jiné na celou zimu a další, zde bydlí celoročně. Pro nás, kteří potřebujeme zapracovat na angličtině a němčině je to skvělá příležitost. A taky velká motivace vidět, jak okolní děti zvládají řadu řečí. S maminkou německy, s tatínkem francouzky, s ostatními dětmi anglicky a na Bali „balijsky ?“. . . . taky bych to brala :-)))

 

 

You may also like

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *