Kočárek

Při pohledu na píchlou gumu jsem si dnes řekla, že i toto nezdolné vozítko, které po Španělsku vláčíme pro našeho 15 -ti měsíčího prcka, si zaslouží svůj speciální článek.

Před odjezdem jsme si chtěla pořídit něco menšího, skladnějšího, a bez nafukovacích koleček, neb ty se rády vyfukují. Ale i přes veškerou snahu jsem to nějak časově nedala (také díky neustálým protiargumentům mého muže), a tak do kufru musel poněkud objemnější dědeček sporťák, na kterém už blinkalo více majitelů. Večer před odjezdem jsme nevěděli, zda se tam společně s kolem, odrážedlem a dvěmi kolobkami vejde. Nakonec to bylo jen tak tak 🙂

Kočárek je pro nás taková nezbytnost. Bez něj bychom neuspali v klidu mimčo ani se nedokázali rychle přesouvat.  Co mě tak trochu trápí je skutečnost, že ten komu je určený především, ten se vozit nechce – neb má přece nožičky:). Zato čtyřleťák je asi nemá a místo v kočáru si zabírá pravidelně. Občas vidím závistivé pohledy i od šestiletého a věřím, že kdybych dala možnost devítiletému, tak by se tam také nějak nasoukal.:)

Stroj je to vskutku nezdolný – manžel ho už překřtil na ruský Kamaz a neustále zkouší jeho vlastnosti v písečných dunách. Krom toho, že jsme někde ztratili čudlík, kterým se dalo aretovat přední kolečko, se nám ho podařilo už i píchnout (nevím jestli fakt o sklo, či jen neudrželo nápor starších dětí). Naštěstí nás zachránil  místní cyklo servis, kde nám ho během hoďky za 5 Eur ochotně spravili.

Marně jsem si dělala naděje, že když už táhnu tak velký kočár, tak aspoň budu IN, neb je to přece tříkolka španělské značky JANÉ, a tak jich tu bude hafo. Nicméně za 6 týdnů jsem zde nepotkala jediný. Na prvním místě je tu Maclaren, pak Bugaboo a pak až všechno další.

Když jedeme po pláži tak vypadáme asi takhle:

    

ono to v tom písku moc nejede, a když se mimčo svěřeno pánu tvorstva, dopadne chudák kočárek takhle 🙂

 

You may also like

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *