Kterak manžel slona ztratil

Naše hlava rodiny, alias Ota je úžasný táta. Krom toho, že nás – “nenáročnou manželku” a 4 nezkrotné děti zaopatřuje finančně, se mimo svou téměř fixní pracovní dobu umí stát tátou na plný úvazek. Únava neúnava jde do všeho naplno a s chutí. Děti dokáže nadchnout svými “hloupými” vtipy, a vymyslí i to, co by jiného nikdy nenapadlo. Přesto i on má své slabiny a jednou z nich je třeba nic neztratit.

například:

Našeho nejmladšího potomka na cestách uspáváme v kočárku. Nezbytnou součástí jeho výbavy jsou vždy: slon a flaštička s rýžovým mlíčkem. Těžko říct, co je důležitější. Mimčo by řeklo “dejte to sem všechno, teď hned“. Když se jde spát je nutné (nakojit) položit do kočárku, naplnit flaštičku, a podat slona. V poledne nebo večer, stále stejný postup, stokrát prověřený časem. Jen tak, je možno dosáhnout spokojeného miminka a následně spokojených rodičů. Jeden by řekl, že se nedá nic zkazit.

A věřte nevěřte, tak se dnes stalo, že: maminka nachystala mimiko – s flaštičkou a slonem a tatínek se vydal jezdit po pláži, poněvadž tam se to miminku moc líbí, když mu ty vlnky tak krásně šumí.

Tatínek se vrátil asi po 30-ti minutách s vítězoslavným výrazem ve tváři, gestikulujíce, že mimiko konečně spí. Jako vždy přenesl spícího prďolu do postýlky a nakoukl do pokoje rozpačitě s otázkou:

” MĚL ON SEBOU SLONA A FLAŠKU?”

Načež já: “PROSÍM?” Jistě, že měl!

Slon ani flaštička nikde k nalezení. Dvě nejpotřebnější věci (samozřejmě po cecíku) pro naše miminko, bez to holt nejde.

Venku tma jak v pytli a v bytě se počala šířit panika, co bude, až se mimčo v noci probudí a bude hledat slona nebo flašku. Manžel udržel chladnou hlavu a že prý ráno seženeme jiného “plyšáka”. Přiznám, že se mi při těchto slovech obracela kudla v kapse. Jak chce 16-ti měsíčnímu dítěti vysvětlovat, že JEHO SLON je fuč. A tak jsem svého milovaného vykopla dveřmi na ulici se slovy, ať se bez slona nevrací.

Výsledek nebyl až tak rychlý, avšak uspokojivý. Flaštička prý ležela kdesi v prachu na ulici a kousíček opodál si na kameni pod palmou vysedával SLON 🙂

Někdo ho musel zvednout a posadit ho tam. Někdo, kdo asi tušil, že Slonínek někomu patří, a že ho ten někdo bude postrádat. DÍKY DÍKY osůbce, která ho tam nechala, a neodnesla si ho s sebou domů! Neb bez slona, by nám na nějakou dobu bylo opravdu smutno.

Manžel se vrátil vítězně zpět. Mě spadl kámen ze srdce, koukla jsem na našeho nejmenšího, jak pěkně spinká a otevřela flašku vína…..a prý celou vypila sama:-)

A aby toho nebylo málo, prásknu vám taky, že dva dny zpátky jsme byli navštívit Almuněcar – krásné historické městečko hned vedle. Na tamních plážích jsem za staršíma poskakovala po skalách, načež OTA uspával mimčo. Během deseti minut stihl nechat zaplavit kočár přílivem,

ztratit dudlík a tašku s pláštěnkou na kočár (viz. FOTO)

Ještě štěstí, že se všude prochází dostatek lidí, kteří za námi ochotně s věcmi běhají a vracejí nám je. Díky díky díky! Bez turistů by nejspíš došlo k OTOvě popravě:-)

You may also like

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *