Opičí království jménem Gibraltar

Gibraltar jsme s mužem měli v hledáčku MUST SEE už delší dobu a protože právě bydlíme v nedaleké Tarifě, tak jsme usoudili, že lepší okamžik pro prozkoumání tohoto výběžku, se nám hned tak zase nenaskytne. Lehčí protesty posádky doma jsme rozptýlili příslibem výjezdu lanovkou někam „nahoru“, kde se volně pohybují opičky a nadšení malých cestovatelů bylo tady (to chudáci ještě netušili co je čeká). Sídlí zde totiž jediná evropská kolonii opic …. a to přece musí každý vidět:)

Cesta tam nám trvala cca hoďku (z Tarify), což je tak akorát na to, abychom se při jízdě bez přestávky nezbláznili a auto zůstalo, díky vzájemnému popichování našich dětí, stále ještě celé:)

O tom, že opouštíme Španělsko a vjíždíme na území Spojeného království, nás upozornila zaseknutá doprava a policista na „hranici“ snažící se přepočítat naše děti. Samotný Gibraltar má rozlohu pouhých 6.5 km²  s hustotou zalidnění nějakých 4200 obyvatel na km² a věřte, že to poznáte na každém kroku. Téměř neustále se pohybujete v koloně a snaha o zastavění každého kousku země je vidět snad všude.

Hned po pár metrech jsme obdivovali první unikát: Jediná silnice, kterou lze na Gibraltar přijet, totiž napříč protíná dráhu mezinárodního letiště, takže řešíte první rébus, zda má přednost letadlo po anglicku zleva či vy sedíce v autě:) Opravdu, jedná se o „obyčejnou“ křižovatku, kterou řídí běžné semafory.

Jelikož našim prvořadým cílem bylo vidět gibraltarskou úžinu z proslulé vápencové skály s názvem Rock of Gibraltar, zaparkovali jsme na parkovišti přímo u stanice lanovky. Na parkovišti jsou místa vyznačena různou barvou a tak musíte chvilku hledat, než najdete tu svou: oranžově jsou vyznačena místa pro rezidenty, modře jsou označena ta, co se platí a bílá byla ta naše, tzn. FREE:) Protože jsme dorazili dopoledne, mimo hlavní turistickou sezónu, ještě pár bílých bylo volných (zbytek byl již nemilosrdně zabrán místními).

Z lanovky byly děti naprosto nadšené. Poměrně prudké stoupání do výšky 420-ti metrů nad mořem vám totiž přivodí mírné mrazení v nohách:) Jelikož jsme byli na vrcholu jedni z prvních návštěvníků, s nikým jsme se tak nemuseli přetlačovat na vyhlídkových plošinách a užili jsme si dech beroucí výhled na město, na úžinu i na Afriku, kterou vidíte skutečně ve vzdálenosti „co by kamenem dohodil“. Je to vlastně další takový unikát, kdy v okruhu několika málo kilometrů vidíte tři země: pod sebou část Velké Británie, kousíček za ní Španělsko a pár kilometrů přes vodu Maroko.

 

 

Naše první setkání s opicí však nedopadlo úplně podle očekávání. Když si totiž náš Šestileťák po několika urgencích vydobyl konečně na svačinu své jablko, jako mávnutím kouzelného proutku se kdesi odnikud zjevil Makak a už mu ho rval z ruky. Chvilku na sebe oba řvali, než ho syn na mé naléhání konečně pustil a tvor tak mohl slavit tento den své pravděpodobně první vítězství.:)

Od tohoto okamžiku se pro naše dítě opice stala tím nejhorším ničemným banditou na světě 🙁 Jakoby to opičákovi nestačilo vrhl se ještě na batoh Nejstaršího a vyhrabal boční kapsy – asi pro jistotu, aby snad náhodou něco neopomněl. Ten to však vzal s humorem a rozházený obsah hbitě zase posbíral. I já jsem tu chvíli držela v ruce jablko, které však raději rychle zase sklouzlo zpět do kapsy, neb bystrým očím místních zvířecích gangů hned tak něco neuteče. Během pobytu nahoře jsme byli svědky několika dalších „útoku“ na jídlo, takže pokud se zde někdy vypravíte, najezte se raději dole ve městě.

Další šok jsem zažila o chvilku později, kdy se mi Makak z ničeho nic usadil za krkem a já nevěděla jak se ho zbavit, aniž by si to vzal příliš osobně a třeba mě ještě nekousl. Poněvadž manžel právě kdesi v kočárku uspával naše nemluvně, musel mě z nesnází vysvobodit jiný kolemjdoucí, který se již vyznal a ukázal mi fígle, jak si ty chlupáče udržet v bezpečné vzdálenosti.

 

Na skále jsme strávili podstatnou část dne a tak na procházku po pobřeží a městě nám ho už moc nezbylo. Ale i to málo stačilo, abychom viděli úplně jiný svět, než na jaký jsme byli doposud ve Španělsku zvyklí – všude krásně čisto, ceny uváděny v librách, děti ve školních uniformách a výborná indická restaurace, která nám pomohla zahnat hlad. Gibraltar je úplně jiný svět, který jakoby zde vůbec nepatřil a který si vás zaručeně zcela podmaní.

   

You may also like

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *