Vzestup a pád na předměstí Atlantiku

Tento víkend jsme se vypravili na takovou malou výpravu do minulosti – do bájných dob antických, kdy světu ještě vládla všemocná říše Římská. Navštívili jsme totiž starobylé město Baelo Claudia … teda alespoň to, co z něj zbylo. Zaniklo totiž někdy v 6.století, avšak jeho dřívější význam a krásu stále připomínají torza domů, baziliky, divadla, trhu či chrámu bohyně Isis, jenž tady stojí jako němí svědci dřívější zašlé slávy.

Rezidenti Evropské unie zde mají vstup zdarma, takže pokud se někdo nachází v okolí Tarify a alespoň okrajově se zajímá o historii, určitě by toto místo neměl jen tak minout. Už jen proto, že asi není tak profláknuté, poněvadž jsme tam byli skoro úplně sami. A věřte, že je to opravdu nezapomenutelný pocit, kdy kolem vás široko daleko není živé duše a vy si můžete v klidu vychutnat génia loci daného místa, kde doslova cítíte přítomnost starých římských bohů, znuděně posedávajíce nad miskou oliv a malicherně si nadávajíc do křiváků.

Dokonce i naše neustále rozběhané děti na chvíli zvolnily a se zájmem pozorovaly starobylé sloupy, zbytky uzoučkých uliček a nebo živě diskutovaly nad rozvalinami přístavu a jeho možné podobě.

 

Jelikož se tato archeologická památka nachází přímo u moře, zákonitě nás po prohlídce táhly děti směrem ke krásné písčité pláži. Hned po příchodu jsme poznali, že se asi nebude jednat jen tak o nějakou obyčejnou nezajímavou pláž. Na jejím konci nás totiž upoutala obrovská duna písku. Až následně jsme si přečetli, že se nacházíme v přírodním parku Estrecho, v jedné z nejméně dotčených částí pobřeží Cadízu a zmíněná duna vzniká působením východních větrů, které písek nezadržitelně přemísťují stále dál do vnitrozemí.


Děti tak mohly v přímém přenosu sledovat střet dvou ekosystému, kdy pouštní písek neúprosně metr za metrem pohlcuje místní borovicový les. Byly naprosto fascinovány, když viděly trčet z písku suché větve a uvědomily si, že se vlastně nachází vysoko nad korunami stromů a kdesi u jejich nohou je pod tunami písku pohřben celý les.
Zbytek slunečného dne jsme tak strávili na této pláži s blankytně modrou vodou, jemným pískem a neuvěřitelnými skatními útvary.

Musím přiznat, že na začátku dne jsme byli trošku na vážkách, zda máme vůbec někam vyjet, ale opět se potvrdilo staré rčení, že ten kdo nikam nevyrazí, nikdy nic pořádného nezažije🙂

#noschoolkids

You may also like

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *