Francouzské finále

Tak jako vše někde začíná, tak to také musí zákonitě někde končit. Náš trip Španělskem, který od samého počátku zcela postrádal sekci „plánování“, se uzavřel 9-ti hodinovým přejezdem ze studeného severu Itálie do prozatím bezkalamitního stavu České republiky.

S dovolením se však vrátím ještě pár dní nazpět, kdy jsme se při průjezdu jižní Francií „neplánovaně“ zastavili na pár dní v La Ciotat, u našich nových kamarádů, se kterými jsme se seznámili ve Španělsku.

La Ciotat je takové malé, poklidné pobřežní městečko nedaleko Marseille s bezmála 35ti tisíci obyvateli, které nás přivítalo protestním shromážděním Žlutých vest.:-)

Hned po příjezdu jsme byli pozváni ke Steffi (noví přátelé) domů, a tak jsme zbytečně neotáleli a vydali se na uvedené souřadnice. Trošku jsme zrozpačitěli, když nám GPS oznámila že jsme na místě, my stáli před dlouhou kamennou zdí a po zadání bezpečnostního kódu na bráně se před námi rozprostřela velká divoká zahrada, připomínající svou rozlehlostí zámecké parky. Vjeli jsme tedy na typickou štěrkovou cestu, na jejímž konci jsme se opět setkali. Děti byly jako u vytržení. Vlastně pokračovaly tam, kde před nějakým tím týdnem skončily – okamžitě si s kamarády začaly vyměňovat zážitky, obdarovávat se nalezenými exempláři a honit se všude možně, až jsme měli obavy, aby hned něco nezničily.

Druhý den jsme společně vyrazili na nenáročný trip (piknik) do borového lesíka, kterým si jakoby nic „protéká“ písečná duna. Zde jsme strávili v podstatě celý den, kdy děti běhaly společně po lese a my se mohli v klidu věnovat „dospěláckým“ řečem.

Další den jsme věnovali místní pláži. Krásné slunečné počasí vyhnalo na promenádu stovky lidí a my na vlastni oči pozorovali to, co znají všichni z filmů – elegantně oblečené a dokonale upravené Francouze s velkým množstvím modních doplňků, procházející se pomalým krokem po promenádě. Pravda, působili jsme v této atmosféře trošku kontrastním dojmem, ale co – zítra nás tu už nikdo neuvidí.:-)

Pak už byl čas se opět pomalu loučit. Nebylo to lehké, ale jak jsem již psala výše – všechno jednou končí a po slibu, že to není naše poslední setkání, se nakonec i děti daly přemluvit a do toho auta konečně nastoupily.

Poslední (jednodenní) ubytko jsme měli kousek od Benátek, ale vzhledem k mrazivému počasí venku a naší nedostatečné výbavě co se oblečení a bot týče jsme se zdrželi raději pouze uvnitř ☹ Na závěrečný úsek našeho výletu jsme se vydali 1. ledna něco málo po jedné hodině ranní, v době, kdy petardy a ohňostroje právě ustávaly. I přesto, že jsme vyjížděli tak brzy, míjeli jsme po cestě až překvapivě mnoho aut – hádám vracející se z novoroční pařby.

Návrat domů nám vyšel naprosto suprově, první a jedinou zastávku na cestě jsme si udělali za hranicemi v ČR, protože děti spaly jako když je do vody hodí, a pak už se jen divily, že jsme v tom Česku nějak rychle. Celkově musím uznat, že posádka byla velmi umírněná po celou dobu pobytových přejezdů autem, a až na menší výjimky – jsou to holt děti –ty nánosy jídla co tam po nich zbyly už nějak vyřeší vysavač na pumpě.

Následující dny jsme se s Liborem snažili dohnat spánkový deficit, vyměnit klukům tepláky a plážové trička za štrample, oteplováky, mikinu, bundu, čepici a rukavice vyštrachané někde z hlubokých zásob sklepa a nezbláznit z neustálého přenášení věcí z auta, do už tak plného bytu. Nechtělo se nám věřit, že toho v naší káře bylo tolik. Pravdou je, že řadu věcí jako hromady mušlí, bambusové tyče, přikoupené oblečení jsme si pořídili na místě. Nicméně jsem si slíbila, že příští výprava bude úspornější, co se „nutných“ věcí týče.

Nedá se svítit, a ať se to mnohým členům naší domácnosti nelíbí, jsme zpátky v realitě, a náš život se vrací do původních kolejí. Čeká nás přezkoušení, letos poprvé duo, neb ke čtvrťákovi přibyl prvňáček, a budu upřímná, za ty téměř tři měsíce, co jsme byli pryč, jsme toho opravdu, co se typických školních povinností týče, mnoho nestihli. Na druhou stranu se kluci naprosto úžasně rozmluvili německy a anglicky – a zjistili, že na tom vlastně vůbec nic není, bavit se jinou řečí ….. a to se přece počítá!

You may also like

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *