Kdy se začít učit cizí jazyky?


Asi nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsme se na své nedávné cestě po Španělsku seznámili s jedním francouzsko-německým párem. Ono by to nebylo zase až tak něco překvapujícího, až na to, že jejich malé děti (4 a 7 let) mluvily 4 jazyky: německy, francouzsky, anglicky a balijsky a mezi těmito jazyky volně přepínaly, podle toho s kým právě mluvily.

Myslím, že u nás v české kotlině je postoj k cizím jazykům stále trošku rozpačitý. Ještě dnes u nás mnozí lidé zastávají názory, že včasná výuka cizího jazyka je zbytečná, ba co víc – přímo škodlivá, jelikož prý dítě mate a jinak brání jeho intelektuálnímu rozvoji. Doufám však, že tyto mylné názory zanedlouho nadobro vymizí díky generační výměně učitelů a ředitelů škol a k nezbytným dobrým mravům bude patřit plynulá znalost alespoň dvou cizích jazyků.

U nás doma to máme tak, že manželka (poněvadž je takový velký jazykový fanda) komunikuje s dětmi v pravidelných denních dávkách v němčině a angličtině. Večerní čtení pohádky je rovněž v cizím jazyce a pokud se chtějí podívat na něco hraného na počítači nebo v televizi, tak taky hledáme nejprve věci cizojazyčné. Tak nějak to máme nastavené a děti to berou jako normální. Postupem času jsme ještě zařadili pravidelné seance s rodilými mluvčími.
Zkrátka znalost cizích jazyků je u nás co se týče vzdělávání na prvním místě a žádný jiný předmět z našeho současného pohledu není důležitější.

Jednu nevýhodu to však má: Osobně jsem se tak pozvolna dostal do pozice, že svou jazykovou úrovní působím v naší domácnosti trošku kontrastním dojmem. Takže se už párkrát stalo, že mi devítiletý syn natvrdo řekl, že můj přízvuk a výslovnost jsou naprosto hrozné a že mu to rve uši:-) V takové chvíli mám na jednu stranu radost, že naše děti „to slyší“, ale na tu druhou stranu je mi taky trochu trapně a snažím se alespoň alibisticky hodit vinu na komunistické školství, které moji generaci (a předchozí) sráželo v rozhodující fázi života tak nekompromisně k zemi.

A kdy je tedy ten správný čas na výuku cizích jazyků?

Studie ukázaly, že děti dokáží rozlišovat jazyky ještě předtím, než řeknou své první slovo. To znamená, že od samotného narození již rozeznávají zvukové interpretace jazyků.

Dále dokázaly, že děti mají větší mozkovou plasticitu, to znamená schopnost mozku měnit svou strukturu pod vlivem opakovaných podnětů a zkušeností. Zkrátka malé děti mají rozvíjející se mysl, což u nás dospělých už tak úplně neplatí. Dětský mozek je schopen nasávat informace a dovednosti jako houba a učí se jazyky mnohem ekonomičtěji, kdežto jak člověk postupně stárne, plasticita klesá a my už přestáváme být schopni získávat a uchovávat znalosti tak snadno jako dříve.

Jako taková pomyslná kritická hranice, do kdy je učení cizích jazyků pohodka, se uvádí puberta. Pak už to začíná jít z kopce a schopnost zvládnout cizí jazyk se postupně snižuje… to však neznamená, že by to už nešlo – jen to pak stojí stále více úsilí. Některé zdroje tuto hranici snižují až na 7-8 let, kdy se ještě děti mohou naučit mluvit druhý jazyk s plynulou gramatikou a bez přízvuku.

Výhoda včasné výuky jazyka však s sebou nese i další nepřehlédnutelný benefit. Poněvadž jazyk a kultura jsou spolu nerozdělitelně propojeny, včasná výuka cizího jazyka dítěti ohromně rozšiřuje pohled na svět a na život. Ne nadarmo se říká , že svět je formován jazykem, který používáme. Výzkumy dokonce ukázaly, že stejná osoba může mít různé odpovědi na otázky v závislosti na jazyku, ve kterém je otázka položena.

Takže co je třeba udělat?

– Začít okamžitě

– jazyk aktivně používat – aupair, rodilý mluvčí, hostování, vícejazyčné školy

– Musí to být zábava

…. vše ostatní jsou jen řeči 🙂

You may also like

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *