Svobodné školství


Laissez faire = nechte činit, nechte plynout.
Je to už dávno, co jsem se s tímto heslem klasického liberalismu setkal poprvé. Nicméně už tehdy znělo v mých uších krásně a jaksi podmanivě. Jen jsem zatím netušil, že se tak pevně zabydlelo v mém podvědomí, že ho později přetavím v můj celostní životní postoj.

Z ekonomického hlediska toto slovní spojení vyjadřuje hlavní ekonomickou zásadu, aby stát nezasahoval do hospodářství a nesnažil se je řídit. Jinými slovy vyjadřuje důvěru v trh, který si vždy díky nerozlučným přátelům – nabídce a poptávce – najde tu správnou cestu.
Co mě však na tomto systému zaujalo nejvíce byla důvěra v lidský potenciál a svobodu, kdy běh událostí není zatížen vládními omezeními, zbytečnými zákony a umělými překážkami.
Popravdě, vždy jsem dosti nervózní, když se nemohu svobodně rozhodovat a jednat na základě svého vlastního úsudku a jsem nucen kličkovat mezi nejrůznějšími povinnými lejstry, paragrafy(které by prý měl znát každý občan) a nesmyslnými nařízeními.

Proč to tady vlastně všechno píšu a kam tí mířím? Napadlo mě zamyslet se nad tím, jak by se asi změnil školský systém, kdyby dostal volnost a svobodu. Tedy kdybychom čistě hypoteticky, aplikovali princip Laissez faire na české školství.
Kterým směrem by se ubíralo? Fungovalo by lépe nebo hůře?

Proti sobě by stály “jen” dvě mocné síly: NABÍDKA a POPTÁVKA. Stát, coby neomezený vládce by ztratil svůj svrchovaný vliv a nadále by již nemohl rozhodovat o tom, který typ školy je v dané oblasti žádoucí a který ne, jakým způsobem bude výuka koncipována a jak budou žáci hodnoceni.

Neviditelná ruka trhu by mohla bez omezení rozehrát svou partii.
Z ničeho nic by se rodiče, děti, učitelé (nebo průvodci) stali tvůrci trhu – vytvářeli by koncepty, které jsou z jejich pohledu nejefektivnější, ve které mají důvěru a v nichž vidí budoucnost pro své děti. Vznikaly by tak nové žádané projekty, ty stávající by se pružně přizpůsobovaly novým trendům a zanikaly ty přežité, neefektivní a nefunkční. Ředitelé a učitelé by už nebyli tak v klidu. Museli by neustále bojovat o každého žáka, zdokonalovat přístupy, naslouchat přáním, sledovat trendy a neustále inovovat výuku.

O čem jsem však přesvědčen je skutečnost, že trh by ukázal svou sílu a sám by si nalezl svůj ideální rovnovážný stav, ke kterému by se snažil neustále přibližovat.
Už by nerozhodoval pyšný regulátor, přesvědčený o své jedinečnosti, všemohoucnosti a nadřazenosti. Byl by nekompromisně trhem postaven do role žáka, který pozoruje, naslouchá a učí se. Jeho pyšné ego by bylo potlačeno a vládcem by se staly priority lidí, kdy by si na své přišly nejen majority, ale doslova všichni, včetně malých, avšak životaschopných améb.

Netvrdím, že současný systém považují všichni za přežitý a nefunkční a že by ho začali všichni houfně opouštět. Možná by se pro většinu lidí vůbec nic nezměnilo a děti by i nadále vycházely každé ráno do své lokální školy.
Jsem však přesvědčen o tom, že jsou zde velké skupiny lidí, které by tuto změnu uvítaly – lidé kteří nejsou spokojeni s předem nalinkovaným průměrem a kteří chtějí pro své děti něco víc (ať už jde o svobodu či speciální přístup) a nebojí se aktivně hledat, vybírat a utvářet “svou” vysněnou školu.

You may also like

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *