Peníze nikdy nespí

Tak se nám stala v rodině taková „milá“ věc:  Každé dítě se chce stát multimilionářem🙂 Každé chce mít svou malou peněženečku narvanou k prasknutí, koupat se v chechtácích jako strýček Skrblík a dopřávat si životních radostí plnými doušky.
My předrevoluční děti, si ještě stále vybavujeme fráze, které peníze záměrně hanily a udržovaly nás v přesvědčení, že být chudý je vlastně správné a chvályhodné a ti kdo peníze mají, jsou jen loupežníci a bídáci toho nejhoršího zrna. Doba však postoupila a mladší generace již nevnímá peníze coby destruktora charakteru, ale spíše jako indikátor úspěchu, zkvalitnění života a rozšíření spektra možností.

Z výše zmíněného je patrné, že významnou roli hraje osoba (či systém) a její úhly pohledu, která naše děti s finanční gramotnosti seznamuje. Všichni by si nejspíš přáli, aby učitel jejich dětí byl někdo jako Robert Kyiosaki, ale ne každý bude mít asi takové štěstí,… či znalosti a tah na branku.
Většina se zkrátka bude muset smířit s tím, že budoucí spotřebitelské a investiční návyky jejich ratolestí budou formovány převážně rodiči, spolužáky, kamarády a školou, kterou navštěvují. Při pohledu na strmě rostoucí křivku zadlužení domácností si však nejsem úplně jistý, zda konvenční učitelé uvedení v předešlém řádku jsou pro naše děti zrovna ti nejlepší.

Ale zpět k naši rodině. U nás má již dnes každé dítě jakés takés úspory, které může průběžně zvětšovat vykonáváním drobných činností v rámci domácnosti. Ti nejstarší už vypozorovali, že po návštěvě hračkářství se jejich kupka notně smrskává, a tak se tam již hrnou čím dál méně a snaží se ušetřit na horší časy (což v jejich názvosloví znamená „na lepší věci“).

Pouze šetřit, jim ale pro budoucí lepší život rozhodně nestačí.

Toto náš druhorozený, který je teď v první řídě, zjistil velmi rychle a snaží se do svých aktivit zanést prvky obchodu, kdy ostatním neustále vnucuje za drobnou úplatu každou svou nepotřebnou věc. Jelikož ti mladší si ještě plně neuvědomují hodnotu peněz, přesouvá se jejich bohatství pozvolna a nezadržitelně do kasičky tohoto vykuka.
Náš novopečený obchodník dokonce velmi rychle pochopil i systém úroků a vypozoroval, že rodiče u sebe většinou nemají drobné do nákupního košíku či na parkování, a tak je on pro jistotu nosí neustále u sebe a za drobný úrok nám je ochoten vždy půjčit. Při přepočtu na procenta sice částky hraničí s lichvou, ale rodič je většinou rád, že mu v obchodě nemusí věci neustále vypadávat z rukou, či nemusí donekonečna křižovat ulice ve snaze najít volné parkovací místo.

Toto chování má jeden úžasný benefit – zatímco dříve odmítal cokoli spočítat, dnes neustále, přepočítává, vyhodnocuje a dává do širších souvislostí svůj cash-flow. A co více – opakuje to po něm i náš předškolák. Takže se, zcela přirozeným způsobem, učí základní početní operace i on.

Nyní s klukama pomalu přecházíme od přepočtu cizích měn k inflaci, která den ze dne pomalu užírá hodnotu jejich kasiček …. a tak půjdeme stále dál a dál, dokud až budou sahat naše vědomosti.

Teď je jen na nás, abychom je tu hru s penězi naučili hrát co nejlépe, navedli je na správné možnosti, poukázali na vlastní chyby a doufejme, že v ní budou brzy lepší, než jsme my sami.

You may also like

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *