Páté mimčo – princezna na hrášku

S každým dalším přírůstkem si doma s manželem slibujeme, že teď to bude „jiné“– už, jsme se přece poučili, už jsme rodiči opakovaně, už víme jak na to, už nebudeme „otročit“ a skákat kolem křičícího prcka jen pro nic za nic, už miminko bude hezky usínat samo, už nebudeme ponocovat a nosit ho do pozdních večerních hodin. Avšak realita je vždy trošku jiná. Nevím kolik těch dětí bychom ještě potřebovali, aby se naše představy spokojeného, vysmátého mimča, jež samo usíná staly skutečností.

Když se nám po čtyřek klucích narodila slečna, naděje na klidné miminko vzrostly. Po deseti týdnech společného soužití si však doma říkáme, že se něco asi muselo pokazit, a že křičící slečna asi nabyla dojmu, že když kolem ječí všichni její bráchové, tak ona přece nemůže zůstat pozadu, tak se přidá taky.

No, sláva. To máme radost 😊 Takže další mrňous, který si klade podmínky. Buď mě budete nosit až usnu, nebo vám pěkně pokouřím. A jen co se proberu, mě budete zase nosit, protože chci vědět, co se tu kolem všechno děje. A že je tu na co se koukat!

Uf. Ještě, že jsme na to dva. Jeden nosí slečnu, a druhý je na střídačce – v kuchyni u dřezu 😊 nejčastěji. Manžel je brepta a při nošení neustále trousí jakési průpovídky:

„Jsem si myslel, že budeš hodná holčička, ne jak ti rabuši.“

„Mi urve ruku asi, jsem zvědav, co budu dělat bez pravé ruky. Karpál – totálně ucpaný a zpěváček pořád zpívá. Jééé … kdo to tu zase nablinkal? Teď jsem do toho šlápnul!“

Nešlo by, že by se ji položilo a ona by spala?“

Tak to zkusíme, položíme do kočárku (v obýváku) a budeme si povídat. Ťuťu ňuňu  – uaaaaaaa uaaaaa uaaa uaaaaaaaa…….. hm, tak to asi nevyšlo.

Já na to: „A co kdyby sis jí uvázal do šátku, to má ráda…“ nemyslím to zrovna vážně, ty uzly na vázacím šátku mu nikdy nešly, a nijak moc nepočítám s tím, že by se to nyní nějak posunulo k lepšímu, ale vždycky mě rozesměje reakce typu:

Či jsem nějaká indiánská squaw?“

Máme poměrně malý byt na počet dva dospělí a pět dětí. A tak přidává další hlášky typu:

„Tu není ani kam chodit! Stůl uprostřed pokoje – to prostě nejde, protože když jdu jedním směrem, tak šlápnu do blinkánků, když jdu druhým směrem, tak se tam pak nemůžu vytočit. Není kudy. A malý kosmonaut pořád oči dokořán.“

„Už mě bolí záda, a nohy. Jej ta zas přibrala! To není možné. Pokud to půjde tak dál, tak bude za chvilku těžší než já.“

Občas si taky mimčo po večerech řekne o houpání na balóně. Tam se ale při tom poskakování špatně čte, a už vůbec nedá surfit. A hlavně z houpání na balóně manžela strašně loupe v kříži a trnou mu kýčle… a k tomu brumla, že není žádný Milénián, aby na mobilu surfoval jen jednou rukou … navíc levou. Když už prcek nějakou tu dobu udrží oči zavřené ozve se něco jako:

Myslíš, že už ji můžu položit?“ a šup s ní do peřinek. Nicméně do pěti minut je tu princezna s námi a takhle to jde několikrát dokola každý den.

A tak manžel večer, co večer upravuje ROAD 66 – kvalitních 5 metrů rovné chůze bez nutnosti vyhýbat se překážkám vedoucí z obýváku přes chodbu do kuchyně. V jedné ruce vláčí autosedačku – houpačku s miminkem s její váhou si dopomáhá přikopáváním přední nohou, v druhé ruce si nese knihu a remcá, proč že prý neumí surfovat levou rukou, jak by se mu to teď šiklo!

A prý jestli jde usnout za chůze, a že dozajista bude prvním člověkem na světě, který to dokáže. Já mu fandím, že to dá! Že když ještě chvilku vydrží, tak kosmonaut zavře oči, a USNE! No, a pak se zase probudí, no. Holt, jí to spaní večer nejde 😊

Z vedlejšího pokoje nám hraje Der kleine Drache Kokosnuss, jeho poslech v pozdních hodinách je přerušován pravidelným zíváním manžela a opakovaným šustěním z kuchyně, to když se snaží jednou rukou rozbalit čokoládu, či oplatky – nezbytný proviant k přežití. Já mu sice připomínám, že po čokoládě ona nespí, ale prý to platí jen když ji sním já.

Zbytek osazenstva naštěstí spinká 😊

You may also like

2 komentáře

  1. Dobrý den,

    Jsem na blogu nová a mám jen třetí dítko. Ale měla jsem stejný cíl jako vy,konečně mít spinkaci miminko. A ne není to teď vůbec trendy,ale inspirovala jsem se v knížce Babywise. Doporučovala ji maminka patercat a ta říkala,no my bychom ani nemohli reagovat jen na potřeby každého jednoho miminka,muselo to nějak predvidatelne šlapat. A jo! Pomohlo to dost i nám! Je tam pár zásadních tipů jako např denní cyklus spánek – krmení – bdela “hra” – spánek,aby mimco bylo po spánku odpocaty a opravdu se najedlo dosyta a v bdelem stavu si bdele vytravilo,co je třeba. U nás to fungovalo skvělé a tudíž doporučuji,i kdyby jen pro zajímavost 🙂

    Jinak manžel je vtipný ☺️👍 Děkuji za milý článek,

    Aneta

  2. Zdravim😉, ja deti 4, nejhorsi to s uspavanim bylo u prvni dcerky-neco podobneho jako u vas… Jen mobil tenkrat pred 15 lety byl jen obyc…,😉. S posledním chalanem jsem pred 2 lety objevila hacku – a bylo po starostech 🥰

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *