Moje rodičovské schopnosti se zlepšily po 16-ti letech


originál článku najdete zde: 
https://www.racheldenning.com/post/raising-children-parenting-skills-improved

Včera jsem strávila SEDM hodin sama – jedna k jedné-se svou dvouletou dcerou.

Miluji své děti. Ale také miluji svůj osobní čas. Ráda pracuji na svých projektech.

Takže, sedm hodin je (pro mě) dost dlouho, když se mám soustředit na jedno dítě bez „přestávky“.

Ano, většinou trávím tolik času každý den se svými dětmi. Tak to obvykle je, když jedete homeschooling.

Ale většinou to vypadá tak, že jsme spolu doma a oni si dělají svoje věci, zatímco já, dělám ty své. A čas od času něco spolu probereme.

Kupříkladu, když mají hlad. Nebo potřebují pomoc. Nebo během jídla.

Ale ne sedm hodin jedna k jedné.

Včera to byla výjimka. Sedm hodin vkuse jsem si hrála a pobývala se svou dvouleťačkou.

Žádná práce. Žádné osobní projekty. Žádná četba (dobře, jen ale malinko). Nic, co bych chtěla dělat jen já.

Vše se točilo kolem ní.

Hrály jsme si s Monopoly. Počítaly domina, třídily je podle barvy, číslic a puntíků. Procházely se podél pobřeží. A taky fotily.

“Chytám ryby mami a libí se mi to!”

Vyrobila jsem jí „rybářský prut“ pomocí proutku, provázku a šišky.  Rybařila si z bazénku (zatím co jsem ji držela za ruku, jelikož několikrát skoro sklouzla)

Bývaly doby, kdy by mě tohle strašně vytáčelo.

Jako čerstvá máma, jsem to považovala za něco, čím své dítě „zkazím“

Nebo by mi to přišlo prostě divné, jsou jí přece dva roky, proč by měla rozhodovat o tom, co budeme dělat?

Je až neuvěřitelné, jak jsem se od té doby změnila.  

A jak moc se mé rodičovské schopnosti zlepšily ve srovnání u prvního a posledního dítěte(ona je číslo sedm).

Sedm hodin bez jediného záchvatu vzteku, naštvání se či jakéhokoli křiku.

Ano, mám sedm dětí a zcela to přisuzuji svým rodičovským schopnostem, a ne typu osobnosti či pouhé náhodě. (dobře, trochu té náhody tam bylo, její sourozenci tu s námi nebyli, tudíž žádné „rušící elementy“)

Byly momenty, které se mohly stát problémovými.

Například, když chtěla jít do člunu, ale nemohla, protože pro ni nebyla správná velikost záchranné vesty.

Nebo, když ….. No, to byla jediná chvíle, která mě napadla….

Takže, v čem je rozdíl?

Chovám se k ní jako k člověku, ne jako k dítěti. Mluvím k ní tak, aby mi rozuměla.

Zdůvodním a vysvětlím jí věci, které nechci, aby dělala a řeknu jí proč. Nechám ji dělat rozhodnutí. Jsou jí už dva roky, některá rozhodnutí je schopna udělat sama.

A více co? Ona tomu rozumí. Chápe to. Děti jsou chytřejší, než si myslíme.

Ne vždy jsem se tak chovala. Ne jako máma čtyř dětí do čtyř let. (tak začala moje cesta mateřstvím).

Neviděla jsem děti jako lidi, se kterými bych měla trávit čas, ale jako někoho, za koho jsem zodpovědná a musím se o něj postarat.

Rodičovství je o mnoho zábavnější a méně stresující, poté co jsem jako rodič vyrostla a získala jiný nadhled …

 

…nyní čas strávený se svými dětmi opravdu užívám I když je to sedm hodin vkuse 😊

You may also like

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *