Kde je vůle, je i cesta


Hanka je další domškolácká maminka, která mi poskytla svůj drahocený čas, aby mohl vzniknout nový rozhovor o neochotě, odhodlání, uskromnění … a samozřejmě o domácí výuce.

S manželem se společně starají o dva syny, desetiletého páťáka a pětiletého předškoláka, který je prozatím ve státním zařízení. Třetí, nejstarší syn již žije ve vlastní domácnosti.

Hanka se ocitla v nelehké situaci, kdy je nevstřícnost v místní škole přinutila stáhnout prostředního syna z denní docházky a přihlásit jej k domácímu vzdělávání.

Jejich útočištěm se stala 50 km vzdálená ZŠ Březová ve Zlínském kraji, kam pravidelně dojíždějí dvakrát do roka na přezkoušení.

 

Hani, první má otázka nemůže být asi jiná. Proč jste se rozhodli pro domácí vzdělávání vašeho syna?

K domácímu vzdělávání nás dovedly okolnosti. Náš desetiletý syn má Specifickou poruchu učení (dále SPU), která mu byla zjištěna chvíli poté co jsme změnili bydliště.

Z tohoto důvodu byl ve třetí třídě přesunut do vyselektované třídy dětí ve složení 7 dětí se SPU, jedno autistické s vlastní asistentkou, 4 děti jiné národnosti, 8 děti průměrných výsledků. Pro syna se docházka do takto složené třídy stala demotivující, velmi se trápil a narostl odpor do školy docházet.

Obecně nemá rád hluk, křik, má svoje tempo a vadí mu mnoho lidí. Přidaly se i další problémy psychického rázu a to sebepoškozování, kdy například vlezl v mrazu do říčky, namočil se a chodil po sídlišti, aby se nachladil, onemocněl a nemusel jít do školy. Později mu bylo diagnostikováno ADHD.

 

Jak na specifické potřeby vašeho syna reagovala škola, do které syn docházel?

Bohužel jsme se nesetkali s pochopením. Chtěli jsme jednat o způsobu přístupu ke vzdělávání syna, nicméně nám bylo jasně řečeno, že problém není škola, ale náš syn, jelikož vyžaduje individuální přístup. Hodina týdně se speciálním pedagogem byla jen kosmetická záležitost, jelikož těch dětí tam bylo najednou 7. Maximum bývají tak 3, jinak se vzájemně ruší.

Výchovná poradkyně, jež zároveň zastává funkci zástupce ředitele, nám sdělila, že máme být rádi, že se syn naučí číst a psát. Jeho třídní učitelka byla starší ročník, třídu měla jakoby za trest, její způsob hodnocení nám byl záhadou. Nedokázala děti zaujmout, zato „srovnat si je“ byla její oblíbená mantra.

Množství probrané látky vůbec neodpovídalo osnovám, což jsme zjistili až v Březové, a museli jsme začít dohánět. I tak jsme měli v sešitech ze školy jen jakési fragmenty, které jsme pracně dohledávali a dělali všechno znova doma.

Po řadě negativních zkušeností se školním aparátem a skutečností, že našeho syna „nikde nechtějí“ z důvodu SPU, přišel manžel s rozhodnutím, že ho budeme vzdělávat doma.

 

Jak vidíš pozici domácího vzdělávání ve srovnáním s denní docházkou do školy?

Jsem názoru, že pokud jde člověk do domácího vzdělávání naplno a s opravdovým přesvědčením, je to v současné době nejlepší způsob vzdělávání, vzhledem k rozkladu státního školského systému. Každé dítě do toho může vložit kus svého já, pracovat vlastním tempem, vyhledávat si informace vlastními způsoby … Umožňuje to velkou kreativitu.

 

Jak přechod na DV vidí váš syn?

Na ZŠ Březová se mu daří dobře. U přezkoušení se hledá, co dítě umí, jestli se u daného tématu chytá a nikdo nikoho schválně nedusí, nebo netopí. Původní spolužáci, vzhledem k sestavě třídy, mu nechybí. Naopak v Březové jsou děti jaksi přirozeně namixované, kdy každý v něčem vyniká a v něčem je zase trošku slabší. Dokážou se vzájemně podpořit, a to je důležité. Se spolužákem ze středních Čech dělá už druhou prezentaci přes Skype. Jinak preferuje menší skupinky cca 4 děti, nemá rád velké hromadné akce. To mu nedělá moc dobře …

Bohužel na druhý stupeň bude muset nastoupit zpátky do klasické ZŠ, protože nemáme garanta s VŠ. My s manželem jsme SŠ.

 

Kdo se se synem učí a kolik vám domácí škola zabere času?

Kromě matematiky, kterou se synem dělá manžel, veškeré vyučovací předměty zastávám já. Občas se i prostřídáme. Učivo probíráme podle předmětů a škola nám zabere v průměru 4 hodiny denně, vzhledem k potřebě častějšího odpočinku. Máme volný režim a snažíme se syna nepřetěžovat. K výuce kromě klasických učebnic z nakladatelství Nová škola využíváme i on-line výuku, kterou poskytuje přímo naše škola, kde jsme zapsaní. Je tedy fajn, že s předměty jako matematika, český a anglický jazyk, přírodověda a vlastivěda nám přímo pomáhá ZŠ Březová. Syna on-line hodiny baví a těší se na ně. Ostatní výuku pokrýváme domácí přípravou, kroužky, návštěvou divadel a samozřejmě také knihovny. Na angličtinu používáme také Duolingo a Scilearn, multimediální učebnice od Nové školy. Na Pinterestu jsou k dispozici pracovní listy a jiné materiály. Na FB zase fungují svépomocné skupinky maminek.  „Kde je vůle, je i cesta.“ Říkáme u nás doma.

Syn se prozatím neučí sám. Rád totiž uniká za svými zájmy a potřebné učivo bychom tím pádem neprobrali. Situace se však začíná pomalu stabilizovat a věřím, že časem náš „dozor“ již nebude potřebovat.

 

Jakou práci nyní vykonáváš?

Jsem vystudovaná zdravotní sestra a dělám v nepřetržitém provozu. Pracuji na zkrácený úvazek a mám upravenou pracovní dobu. Není to práce mých snů a dělala jsem to již před nástupem na mateřskou dovolenou.

 

Vyšel ti tvůj zaměstnavatel vstříc?

Abych mohla pracovat a zároveň mít syna v domácím vzdělávání, musela jsem nastoupit na zkrácený úvazek a změnit způsob řazení směn, v pracovní dny si beru noční a o víkendech denní směny.

V podstatě nešlo o nic mimořádného, veškerou denní výuku jsme doma přepracovávali, abychom zajistili synovo vzdělávání.

Skloubit DV a mou práci byla otázka dohody u nás doma. Příjem nám zůstal – sice nižší, nicméně stále nějaký je. Ale hlavně se nám upravily priority. Vzdělání našeho syna je pro nás důležité, a proto jsme se také rozhodli oželet i onu část mého platu.

You may also like

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *