Maminka domškoláka (4) – partner je nedílnou součástí DV

Další ze série inspirujících rozhovorů s maminkami domškoláků, které nejenže vzdělávají své ratolesti doma, ale navíc ještě pracují. Dnes to bude povídání mimo jiné o tom, jak se z letitého koníčku stal zdroj přjmu a o vzájemné partnerské symbióze.

Ahoj Blani,  prosím, kolik dětí máte a jak jsou staré?

Máme čtyři děti ve věku 10, 9, 7 a 4 roky. Tři nejstarší jsou narozené během 2,5 roku, čtvrtá je s trochu větším odstupem… 🙂

 

A proč jste se rozhodli pro domácí vzdělávání?

Řešili jsme dřívější nástup nejstarší do školy, ovšem od ředitele místní malotřídky jsme slyšeli jen to, že to za 25 let svého ředitelování ještě nezažil… No, a to nás nakoplo podívat se po jiných možnostech. Těch tady na venkově zase tolik nebylo, takže jsem nadhodila možnost DV. Muž si to ze začátku představoval jako školu doma, naštěstí se mi ale povedlo mu vysvětlit, že tak to teda fakt nemyslím. 🙂

 

Jaké výhody a nevýhody vidíš v DV, když u toho zároveň i pracuješ?

Výhodou je rozhodně to, že nemusíme ráno vstávat, nemusíme řešit nic krom toho, co si na sebe vymyslíme sami. Nevýhodou bývá (hlavně v období velkého pracovního vytížení) neustálé vyžadování pozornosti – to se naštěstí s věkem výrazně zlepšuje.

 

S tím určitě souhlasím, máme to podobně. Ale pojďme k tvé práci. Co prosím děláš?

Sestavuji rodokmeny na zakázku a můj muž je SAP konzultant. Pracuji jako OSVČ stejně tak i muž, ale ten je zároveň i zaměstnanec. Je to práce, která mě hodně baví, ostatně byl to původně pouze můj koníček. Jako práci snů jsem si ale vždycky představovala něco zcela jiného. Každopádně v daných okolnostech bych onu práci snů vykonávat nemohla, takže jsem spokojená.

 

Rodokmeny na zakázku? To zní zajímavě 😊 Jak a kdy jsi k tomu přišla?

Tuhle práci jsem si vymyslela sama. Před mateřskou jsem řešila setrvání na původní pozici – manažer v nadnárodní společnosti – ovšem na částečný úvazek. Tehdejší nadřízená mi nevyšla vstříc, tak jsem pátrala po tom, co umím tak dobře, abych si tím vydělala nějaké peníze a nezůstala plně závislá na muži. To hledání bylo celkem rychlé.

Jak jsem zmínila výše, jednalo se o můj koníček. Školení nebo kurzy jsem žádné neabsolvovala, naopak jsem sama lidi v tomhle směru vzdělávala.

 

Super! Práci jsem si vymyslela sama 😊 A když se zeptám přímo, kde a jak jsi získala své první zákazníky? Jak se o tobě mohou lidé dozvědět?

V srpnu 2009 jsem si vytvořila webové stránky www.nase-koreny.cz a dala jsem tomu prostor. Během týdne od vytvoření jsem měla první zakázku. Nijak jsem neinzerovala, nepropagovala, měla jsem tehdy dost práce v práci. 🙂 Ale tak nějak to pěkně sedlo a v listopadu, kdy jsem odešla na MD, už jsem měla první zakázky za sebou.

Stanovení ceny bylo poměrně těžké, sedla jsem si k netu a prošla nabídky jiných lidí, kteří dělali rodokmeny. Pak jsem to zprůměrovala a vyšla z toho moje cena. Neměla jsem problém službu prodávat, předtím jsem rodokmeny dělala jen pro sebe (ale byla jsem známá díky tomu, že jsem měla webovky, které poskytovaly návody pro začátečníky a tak).

 

Dalo by se říct, že máte hodně dětí – mi to teda tak s pěti nepřijde, ale průměr asi nebudeme ani jedna rodina 😊 Co je to podstatné, co chcete svým dětem do života předat?

Nemáme hodně dětí, máme jich tak akorát. Můj muž je z osmi dětí, já ze dvou, tak se to podělilo… 😉

Co je pro nás důležité předat – že mají dělat to, co je baví, že mají dělat věci, které je naplňují. Že je sice potřeba vydělat nějaké peníze na život, ale život nemá být honba za penězi.  

 

Pojďme ke škole …

Kdo se u vás doma s dětmi učí?

U nás jede učení hodně samospádem. Učíme se všichni celý den, neděláme rozdíl mezi běžným životem a dobou na učení. Střídáme se s mužem v péči o děti i domácnost – pěkně půl na půl, což se projevuje na všem doma. Specializujeme se jen v tom ohledu, co který z nás umí líp – já jsem lepší na historii nebo zeměpis, muž zase na fyziku, počítače a další „technické“ záležitosti. Děti se ale víceméně učí samy, hodně se ptají, my hodně odpovídáme, případně jim řekneme, kde odpověď na danou otázku zkusit najít.

 

Aha. Učí samy? To by bylo fajn to trošku rozvést a třeba naznačit, jak je možné se do takového stavu „co nejrychleji“ dostat 😊

Tak tady neporadím. Tím, že děti nikdy nebyly ve škole, tak se přirozeně učí a zajímají samy o všechno kolem. Tím pádem žádné tipy pro to, jak se do takového stavu dostat, nemám. U nás je to přirozený stav. 🙂

 

A co kroužky? Využíváte nějaké?

Ano, děti chodí na řadu kroužků do ZUŠky a dalších organizací – balet, hudební nástroje, zpěv, výtvarka, přírodovědný kroužek… V tom je další výhoda DV – můžou mít tolik kroužků, kolik chtějí (resp. zvládnou), protože nejsou limitované tím, že by byly unavené ze školy, případně měly udělat ještě úkoly a další přípravy. Takže nejstarší má aktuálně sedm kroužků (z toho jeden 3x týdně), druhá pět kroužků, třetí čtyři.

 

Máte nějaký časový režim?

Co je to časový režim? 🙂 Ráno vstaneme, až se probudíme, oběd máme tehdy, když na to dojde (většinou tak, aby děti stihly odjezd na kroužky), jediný pevný čas, který dodržujeme, je ten, že děti jsou v posteli v půl deváté večer.

 

Jak často se učíte?

Pořád.

 

Probíráte učivo podle předmětů, či děláte vzdělávací bloky, nebo jinak?

Jinak. Jedeme podle toho, co koho zrovna zajímá, pro co se právě nadchne.

 

Jaké učebnice a materiály používáte?

Co se zrovna hodí. Máme doma učebnice od Frause, hodně encyklopedií, pracovní listy z různých organizací (Chaloupky, Lipka a další), občas něco stáhneme z internetu…

 

Učí se tvoje děti zároveň či zvlášť?

Jak kdy, jak kdo, jak co. Ne vždycky všechny baví to samé, takže to podle toho i vypadá.

 

Máš nějakou radu pro maminky, které by rády vzdělávaly své děti doma, ale potřebují finanční příjem a předchozí zaměstnání není možno skloubit s DV?

Vždycky se dá najít cesta. Důležité je to nevzdávat a hledat způsoby, jak to udělat, ne důvody, proč to nedělat. Někdy je tou cestou omezení spotřeby, jít směrem k samozásobitelství, jindy práce na částečný úvazek nebo vlastní podnikání.

A zmínila bych důležitou věc – většinou jsou na děti dva. Ne všude to jde udělat jako u nás, kde máme povinnosti půl na půl, toho jsem si vědoma. Ale stojí za to už před začátkem DV (a vlastně už před prvním dítětem) probrat s partnerem, jaké jsou oboustranné představy, co se týká povinností v domácnosti, kolem dětí, volného času… Příliš často se setkávám s urvanými matkami, které táhnou na hřbetě domácnost, DV a ještě řeší vlastní příjem.

You may also like

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *