Domškolácká maminka (6) – dcera je unschooler splňující regule našeho školství

Možnost svobodného vzdělávání již řadu let v ČR propaguje projekt Svoboda učení, jejichž blog velmi doporučuji www.svobodauceni.cz.

“Škola, jakkoli pokroková a „dobrá“, je stále instituce, která je součástí systému. Z teenagerů, které vidím okolo sebe, a kteří byli – stejně jako můj syn – hladoví po tom učit se vše, co kolem sebe vidí, jsou po devíti letech školní docházky často průměrní žáci, které nic moc nebaví, nezajímá, nevědí co chtějí a jak toho dosáhnout. Jsou závislí na vnějším hodnocení, očekávají příkazy a návod, jak je plnit. Velká část viny leží na nás, rodičích, a je velice těžké si to přiznat.”

https://www.svobodauceni.cz/clanek/kdo-zdenka-stankova

 

Zdenčo, možná tu najdeme čtenáře, kteří tě ještě neznají. Můžeš nám proto v krátkosti říci, kolik a jak staré máš dětí?

Mám 3 děti – 17 let, 11 let a 6 měsíců. Nejstarší syn bude příští rok maturovat a prostřední dcera je unschooler tak sebeřízený, jak jen jí to systém dovoluje. Oficiálně je v páté třídě ZŠ, nikdy ale nechodila do školy a je na domácím vzdělávání.

 

Proč jsi se rozhodla pro domácí vzdělávání?

V kontaktu se školstvím jsem byla dlouhé roky – nejdříve jako žák a student, pak jako rodič tzv. mimořádně nadaného dítěte i jako učitelka ve školce. Postupně jsem došla k přesvědčení, že děti by měly mít možnost, samy si vybrat, jak a s kým chtějí trávit svůj čas. Když tedy dcera nechtěla jít do školy, nenutila jsem ji. Od té doby zatím nikdy neprojevila zájem do školy chodit, takže je na DV stále.

 

A co ty? Máš/ měla jsi někdy pocit, že bys byla raději, kdyby dcera do školy chodila? Myslíš, že bys tím získala více času pro sebe?

Ne, nikdy 😊

 

Tak to je rychlá a stručná odpověď.

Zdenčo, jakou práci vykonáváš nyní, případně co jsi dělala dříve?

Od roku 2012 se dobrovolnicky – zadarmo – podílím na rozvoji iniciativy SvobodaUčení.cz, která se věnuje šíření informací o sebeřízeném vzdělávání, unschoolingu a svobodných a demokratických školách. Píšu také blog Děti jsou taky lidi – https://detijsoutakylidi.cz/, točím videa – https://www.youtube.com/channel/UCDN7HXTAin_4Im6eYjuTXww?view_as=subscriber, přednáším a beseduji.

Spolu s dcerou jsme také chůvami pro domácí mazlíčky díky jedné agentuře, která nabízí hlídání domácích mazlíčků a venčení psů, když jsou jejich majitelé v práci. Teď máme ve venčení pauzu kvůli nejmladší dceři, ale jinak je to ideální práce pro nás obě, protože dcera miluje zvířata a ještě si tak díky nim vydělává – plat si dělíme. Navíc je ve skutečném pracovním procesu, vidí, jak vše funguje – smlouvy, výplaty, vykazování práce atd.

Dříve, před narozením prostřední dcery jsem pracovala jako zaměstnanec pro cestovní kancelář a krátce i v korporátním prostředí. Od roku 2008 už jsem vždycky zůstávala na volné noze a pracovala jsem online, z domova, nebo společně s dcerou – jako lektorka kurzů a kroužků a jako učitelka v MŠ.

 

Jak jsi to řešila, když byla dcerka malá? Měla jsi někoho na výpomoc? A jak ti to funguje dnes?

Tehdy občas vypomáhala s hlídáním babička. Když bylo dceři 5 let, skončila jsem s prací ve školce a krátce jsme s dvěma kolegyněmi provozovaly komunitní „školu“ – skupinu pro děti na DV.

Když jsem pracovala v online marketingu, měla jsem úvazek cca 2 hodiny denně, většinou jsem práci dělala večer, když byl doma tehdejší muž – tatínek syna a starší dcery, případně když byla dcera v komunitní skupině nebo na tzv. střídavce u kamarádek.

Po rozpadu skupiny nám už asi 5 let funguje střídavka – v současnosti si ve třech rodinách střídáme děti dva dny v týdnu. Dcera už je taky dost velká na to, aby mohla někdy zůstávat doma sama – a často taky chce. Dost času tráví i u různých kamarádek, nebo její kamarádky u nás.

V současnosti jsme s mužem – tatínkem nejmladší dcery – oba na volné noze a pracujeme, jak se nám chce a kdy se nám chce.

Práce pro mě představuje přirozený způsob seberealizace a potřebuji ji k životu stejně jako trávení času s dětmi. Neodděluji pracovní a osobní život, ostatně to, co dělám, k tomu samo vybízí.

Taky moc rádi a hodně cestujeme – poznávat rozdílné kraje, země, lidi a kultury, to je myslím nejlepší vzdělávání vůbec.

 

Zdenčo, možná tak trochu zbytečná otázka, ale mi to nedá. Kdo se u vás doma s dětmi učí?

Nikdo. Nebo všichni a pořád, záleží, co je pro koho vzdělávání. Neodděluji vzdělávání a život, učíme se neustále, jen ne vždycky to, co po nás žádají školní vzdělávací programy. Nemáme žádné učebnice, pracovní sešity, žádné vzdělávání školního typu u nás neprobíhá. Prostě žijeme a náš život vypadá podobně jako například víkendové nebo prázdninové dny rodin, jejichž děti chodí do škol a rodiče do zaměstnání. Prostě děláme, co nás baví.

 

Krásné. Máš nějakou radu pro maminky, které by rády vzdělávaly své děti doma, ale potřebují finanční příjem a předchozí zaměstnání není možno skloubit s DV?

Myslím, že způsobů je tolik, kolik je nápadů v hlavách lidí.  Znám hodně domškoláckých rodin, které kvůli DV přehodnotily své dosavadní životy, změnily práci nebo se přestěhovaly, případně se začaly živit něčím úplně jiným než předtím – odešly na volnou nohu, vymyslely podnikání apod. Naštěstí je dnes i čím dál víc firem, které umožňují práci na zkrácené úvazky, nebo online/z domova. Je myslím také hodně důležité být v kontaktu s podobně naladěnými rodinami, lze si pak děti různě v domácnostech střídat, jako to děláme my, a každý má pak alespoň pár hodin na práci.

 

You may also like

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *