Má práce mě moc baví

Zdenčo, kolik je vašim klukům?

Starší syn má 8 let,  teď nastoupil do třetí třídy. Mladší syn má 6 roků a nastoupil do první.

Co jsi studovala?

Vystudovala jsem učitelství pro první stupeň a speciální pedagogiku. Nějaký čas jsem učila, ale když přišly děti, rozhodli jsme se s manželem, že bychom chtěli zkusit domácí vzdělávání.

Jaké byly či vlastně třeba i jsou vaše důvody k domácímu vzdělávání?

Starší syn se začal kolem čtvrtého roku zajímat o písmena, číslice atd., měl výbornou paměť. V pěti letech byl v „učivu“ asi o rok napřed. Přišlo nám škoda dát ho do školy, kde by se nudil.

Chtěli jsme ho podpořit v jeho zájmech – zajímá se hodně o technické záležitosti.

Jedním z důvodů bylo i to, že se manžel setkával ve škole s šikanou. Já jsem také neměla dobré vzpomínky na druhý stupeň (byla jsem na gymnáziu, prostředí bylo nepřátelské a požadavky byly náročné).

U druhého syna bylo a je fascinující sledovat, jakou má motivaci k učení (právě s námi dělá násobilku).

Sama jsem učila na základce jeden rok, a byla to spíše odrazující zkušenost, která v rozhodování, zda škola či DV, také hrála svou roli. Pak jsem pracovala tři roky v mateřské škole, tam to bylo super. Ale když se začal malý Dalibor zajímat o svět kolem sebe, zjistila jsem, že školka mu neodpoví ani na desetinu otázek. Tak nás napadlo, že si ho necháme doma a do školky ho nedáme. Vždyť jsem byla na mateřské s mladším. Což mi přišlo taky líto, že bych strčila starší dítě do školky a mladšího bych měla doma. …

Jasně, rozumím, to jsme na tom podobně 😊 Taky to byl jeden z mých důvodů, proč si nejstaršího nechat doma – v době, když jsme měli 3 děti.

 

Co vidíš jako opravdu pozitivní na DV?

To, že mi DV umožnilo začít podnikat. Má práce mi pomáhá zůstat v kontaktu s jinými lidmi a udržuje mě i profesionálně.

Při práci si „odpočinu“ od dětí (tedy svých 😊)

Super😊 k tvému podnikání se ještě vrátíme. Jaká negativa DV bys ráda zmínila?

Určitě to, že mám opravdu jen minimum času sama pro sebe.

Co byste rádi svým dětem skrze DV předali?

Především hodnoty, které s manželem vyznáváme a které se ve škole nedají moc pěstovat (láska ke vzdělání a novým poznatkům, přátelské vztahy, generační setkávání, možnost dělat to, co miluji, a dělat to pořádně, učit se pro život)

 

Zdenčo, ty máš kluky na DV a zároveň podnikáš. Povídej, co děláš 😊 ?

Jsem logopedka na volné noze. Průměrně pracuji asi 15- 20 hodin týdně mimo domov v pronajaté kanceláři. Částečně se věnuji přípravě a tvoření materiálů doma, když děti spí (5-10 hodin týdně). Je to pro mě především možnost seberealizace, fakt mě to baví. Ta kombinace domácího vzdělávání a podnikání mě přiměla začít myslet jinak a organizovat si lépe čas. Prozatím mi výdělek z podnikání slouží spíš jen k zaplacení zdravotního, sociálního a nájmu. Mám jednoduchý web www.centrumpp.cz, kde mě lidé mohou najít a v případě zájmu kontaktovat.

 

Ty jsi ale vystudovala učitelství pro první stupeň, jak jsi se dostala k logopedii?

V posledním zaměstnání v mateřské škole paní ředitelka dost často sháněla logopedy do logopedických tříd. Ptala se, jestli si to nechci dostudovat. Než jsem nastoupila do školy, otěhotněla jsem, během mateřské jsem studovala a potom jsem začala dělat logopedii při mateřské dovolené. Zjistila jsem, že to jde, že mě to moc baví a jde to skloubit s DV. Značka ideál 😊.

Máš někoho na výpomoc či hlídání?

Moji maminku, ale ta chodí do práce, takže omezeně. Občas hlídá manžel a když byli kluci malí, měli jsme hlídací slečny (studentky).

Kdo se u vás doma s dětmi učí?

Většinou já. Manžel chodí do práce brzy ráno a vrací se až večer. Když je doma, občas s dětmi opakuje nebo dělá úkoly, které jim připravím. Někdy dělají technické věci nebo si povídají o tom, co zajímá spíš kluky (pokusy, chemie, zapojování elektrických obvodů aj.)

Chodí kluci na kroužky?

Starší syn začal chodit na angličtinu k lektorce a mladší syn chodil do kroužku chovatelství v Domě dětí a mládeže. Oba chodí už od dvou let do Sokola – v současnosti cvičení pro mladší žáky.

Využívají tvé děti na učení on-line výuku? Např. na jazyky je dobré www.duolingo.com , či matematika matemag aj.?

Numericum, Matemág, pohádky v angličtině, výuková videa na youtube. Ale ne moc často.

Máte nějaký časový harmonogram?

Ráno vstáváme kolem sedmé (já mám tou dobou už většinou odpracované své dvě hodiny v klidu u počítače). Udělám snídani, kluci si mezitím hrají. U snídaně uděláme pracovní listy nebo nějakým způsobem probíráme a procvičujeme učivo. Pak jdeme ven (nakoupit, na kolo, k babičce, do bazénu, na zahradu, k řece, postavit sněhuláka, občas vaříme atd.). Někdy si kluci dopoledne hrají doma, vymyslí třeba nějaký projekt (vyrobíme něco, cvičíme na nářadí atd.) Po obědě se kluci dívají na pohádku a já uklidím, připravím věci aj. Potom jdeme do kroužků nebo jdou kluci k babičce a já do práce. Vracíme se mezi šestou až sedmou, vykoupat, najíst, do postele. V posteli čteme pohádku – starší syn buď čte nebo ho ještě potrápím prací s textem (proč se v tomto slově píše y/i, najdi slovo s velkým písmenem, proč je tam velké, atd.)

Opravdové školní výuce věnujeme asi hodinu denně. Ale v podstatě se učíme celý den (vaříme, povídáme si o všem, co kluky zaujme, hledáme informace). Při cestě na vlak nebo ve vlaku/autobusu si procvičujeme, co zrovna probíráme ve škole.

Snažím se udělat každý den něco do čtení, psaní, počítání. Prvouku děláme nárazově – co nás zrovna zajímá, co vidíme kolem sebe, co zažíváme. Materiály jim vymýšlím svoje, a taky je veřejně nabízím na portálu www.učitelnice.cz

 

Jak to vidíš s tou dokola omílanou socializací, na kterou mnoho lidí „zvenčí“ nahlíží jako na problematickou?

Jo, to je častá otázka každého, kdo poprvé slyší, že děti nechodí do školy… Naše socializace probíhá každý den – jsme spolu, kluci se učí vycházet se mnou i mezi sebou. Navštěvujeme prarodiče – téměř denně. Mluvíme se sousedkami, s lidmi v obchodě, na ulici… Setkávají se se sestřenicí, s tetami… Začali jsme chodit do kroužku – ale bohužel tam to ani není o té socializaci mezi dětmi, jako spíš o tom, že máme obrovské štěstí na lektory, kteří dělají tuto práci s láskou a nadšením. Toto považuji za mnohem lepší socializaci než sedět vedle stejně starých dětí, které mají společné jen to, že je dali do stejné třídy.

Kluci chodí sami nakupovat, umí si vyřídit některé věci – objednat si v kavárně, poprosit o informaci v kroužku, vyplnit si přihlášku (to tedy zatím jen starší syn s dopomocí).

Povykládají si se sousedkami a lidmi, co je potkáváme na vesnici, a nestydí se. To je pro mě socializace.

Jasně, úplně ti rozumím. My jsme to měli podobně. Kluci si hodně dlouho taky vystačili jen sami spolu. V poslední době se ale nejstarší trhnul, a začal více šlapat po vlastní cestě. Tak uvidíme, co z toho bude dál.

    

 

Jak se ti daří udržet jejich motivaci k učení? Já tedy se získáním jejich pozornosti a soustředěním dost bojuju. Pravda ale je, že tím, jak tu mám tříleťáka a roční slečnu, je často nadlidský úkol to tu všechno porovnat. Jak to máte doma vy?

No, jak kdy 😊. Nejlepší je, aby si sami našli něco, co je baví, a já se pak snažím nějak to učivo na to namontovat. Např. mají období, kdy pečují o svoje plyšáky a ve škole bereme násobilku. Vytvořila jsem jim půlené obrázky, kde na jedné straně je třeba příklad a výsledek a z druhé strany, když otočí, tak mají plyšáka, tzn. mají to i s kontrolou.

Další fajn věc, která mi funguje je, že jezdíme často vlakem. Máme to deset minut do Znojma. Takže po cestě na vlak si říkáme vyjmenovaná slova. Sedneme do vlaku, projedeme nějakou násobilku a dám jim pár příkladů.

Doma si sedneme, počítáme příklady a za každý správně vypočítaný příklad je třeba lentilek. Někdy jim napíšu různé úkoly na lístečky, které schovám po domě. Když je najdou a vyplní, mají někde schovanou odměnu 😊.

A mladšího Štěpána žene kupředu to, že se chce vyrovnat Dalíkovi. Když jsme měli písanku, chtěl taky svoji a zkoušel si psát. Kamenem úrazu bylo, když šel oficiálně do první třídy, já jsem mu předložila písanku a chtěla jsem po něm, aby začal “jako ve škole”. Tudy teda cesta nevedla a další dny jsme malovali prstem písmena do krupice, skládali je z kaštanů a udělala jsem mu pracovní list s obrázky.

Teď se nám podařila pěkná aktivita, že jsme namalovali venku křídami bludiště s pěti východy. Ke každému jsme napsali vyjmenovaná slova po p a kluci si vymýšleli úkoly jako třeba běž k východu „A“ a přečti slova. U východu „D“ podtrhni slovesa. Napiš první písmeno psacím atd. Mají to s pohybem, jsme venku, baví je to .

 

Máš nějakou radu pro maminky, které by rády vzdělávaly své děti doma, ale potřebují finanční příjem a předchozí zaměstnání není možno skloubit s DV?

Prostě, ať zkusí cokoli, co je bude bavit. Buď to půjde nebo nepůjde.

Moc děkuji 😊          

 

You may also like

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *