Když syn nastoupil na dráhu domškoláka, všem se nám ulevilo

Jak staré a kolik máš dětí? Případně ve které třídě jsou?

Máme syna Václava, od září 2020 je v páté třídě, na domácím vzdělávání od druhé třídy, druhorozený je Martin. Ten je od září 2020 prvňáček po odkladu, rovnou na domácím vzdělávání. Máme ještě dcerku Amálii, teď v srpnu měla rok a doufám, že do školy nepůjde.

Já jsem vzděláním speciální pedagog, nikdy jsem však ve školství nepracovala. Sedm let jsem působila v ADRA Ostrava na pozici koordinátora, PR pracovníka a zástupce vedoucí.

Manžel David je vzděláním učitel pro střední školy obor matematika, zeměpis a fyzika. Učil 5 let a pak utekl, nyní působí v logistice, toho času na pozici analytik obchodního oddělení.

Proč jsi se rozhodla pro domácí vzdělávání?

Když jsme vybírali školu pro Vašíka, měli jsme z pohledu systému velké nároky- jako třeba znát paní učitelku ještě před začátkem roku apod. Obešli jsme deset škol, byli jsme se podívat do hodin, nikde to nebylo ono. Hledali jsme alternativy, v té době (a tak je to v podstatě dodnes) v Ostravě moc možností nebylo. Waldorf jsme vyloučili, a tak jsme nakonec zvolili malou venkovskou školu v obci Děhylov s milou paní učitelkou a 12 dětmi ve třídě.

Vzhledem k tomu, že Vašík v době nástupu do školy už zvládal násobení, četl a psal, bylo s podivem, že první třídu zvládl celkem v pohodě. Díky vážně skvělé paní učitelce. Podotýkám, že sedět 45 minut v lavici byl pro něj tehdy (a je tomu tak asi i dnes) nesplnitelný úkol.  Dostal diagnózu ADHD s nadáním. Během prvního roku ve škole mě hodně vytáčela nesmyslnost některých úkolů, neefektivita času, který tam syn strávil v poměru k tomu, co nového se naučil (tedy spíš nenaučil), známkování, ztráta vnitřní motivace k učení a celkově jeho velká únava z celého toho procesu – ranní vstávání, vydaná energie na to, aby to ve škole „useděl“ a nezlobil, a v případě Vašíka i přemíra socializace – 5x v týdnu celé dopoledne na něj bylo (a dodnes je) prostě moc.

Když pak v druhé třídě spojili jejich malou třídu druháčků s páťáky a rázem jich bylo 25 a k tomu je dostala paní učitelka, která nám – řekněme – nevyhovovala a svou roli nezvládla, rozjela se ve třídě šikana. A tak jsme již na počátku listopadu ve velmi vyhrocené situaci prostě přestali syna do školy vozit – ze dne na den. Měl do konce pololetí velkou absenci a od února již nastoupil na dráhu domškoláka  a všem se nám vlastně ulevilo.

Postupně jsme došli až k unschoolingu a tak cesta pro Martínka už je spíš o našem přesvědčení, že dítě se dokáže vzdělávat sebeřízeně a že k tomu školu nepotřebuje.

 

      

Pojem unschooling už se začíná dostávat do povědomí veřejnosti, nicméně, zkus ty sama říct, co to pro tebe znamená 😊.

Unschooling pro mě znamená důvěru ve fakt, že se děti naučí to, co potřebují, v čase, kdy potřebují, a do takové míry, jak jsou v danou chvíli schopny. Snažím se, aby měly dostatek podnětů, činností, aktivit, věcí, pomůcek či lidí kolem sebe. A aby si o svém učení mohly samy rozhodovat.

Ze své kmenové školy dostáváme týdenní plány a učebnice na celý rok, ale neřídíme se jimi až tak, spíše jen rámcově. Čím je Vašík starší, tím více se zajímá o to, co se děje v systému, co by měl umět a jestli to, co se učí, odpovídá tomu, co „by měl umět“. Z mého pohledu je ve všem poměrně popředu (máme asi štěstí 😊 …). Všechno mu jde samo. Je velmi činorodý a snadno se pro všechno nadchne, takže není potřeba ho nijak motivovat. Je pravda, že čeština ho teď v páté třídě už nebaví, ale to bude tím větným rozborem, nevidí v tom smysl, jednoduše to nepotřebuje.

Jaké výhody, popřípadě nevýhody vidíš v kombinaci domácího vzdělávání s podnikatelskými aktivitami, které tě zaměstnávají?

Mezi výhody určitě patří individuální tempo vzdělávání, zodpovědnost za sebe a své učení, svoboda v mnoha ohledech jako jsou to, že se děti mohou učit, kdy chtějí, co chtějí, s kým chtějí a jak dlouho chtějí, můžeme jet na dovolenou, kdy chceme, bez nutnosti děti kdekoliv omlouvat z docházky. Společný čas pohromadě je vlastně pořád a ne především o víkendu, kluci dostávají kvalitní domácí jídlo, a hlavně kdykoliv můžeme změnit cokoliv bez vnějšího dohledu, je to jen na nás, naší rodině. Celkově je to bezva životní styl.

Vzhledem k práci je to tak, že jsem nejdříve zůstala a chtěla ji nějak skloubit s domácím vzděláváním, ale nakonec jsem zůstala s dětmi doma. Se dvěma kamarádkami jsem založila Komunitní centrum Makovice – http://makoviceporuba.cz , kde vznikl také klub pro domškoláky.

Naše děti tam nyní docházejí několikrát týdně a učí se společně s ostatními dětmi, ale podle sebe. Jedeme v režimu unschoolingu. Dostanou nabídku toho, co mohou dělat, a je na nich, zda si vyberou, anebo prostě odmítnou.

Já jsem nyní vedoucí centra, teď nově rok na mateřské dovolené, takže mým příjmem je rodičák a k tomu něco málo za vedení centra, a píšu projekty v neziskovce, z čehož mám svůj mini plat 😊.

Pracuji, jak je potřeba, odhaduji 20 hodin týdně, je to hodně nárazové. Jsou dny i týdny, kdy se neděje nic, a pak zas dělám po nocích. Ale jsem pánem svého času a mohu aktivně ovlivňovat to, kde se mé děti učí.

Děti jsou z devadesáti procent všechny tři se mnou, když pracuji – ať už doma nebo přímo v Makovici, nebo se mnou chodí i na pracovní schůzky na úřady apod. Občas hlídá manžel, občas jsou starší sami doma nebo v kroužku.

Do budoucna se budu v oblasti zaměstnání ubírat buď směrem na projekty nebo spíše rozjedu vlastní podnikání v oblasti terapie a podpory. Živí nás vlastně manžel.

      

 

Proč vlastně pracuješ?

Protože být jen doma by mě nenaplňovalo, protože moje práce dává možnost mým dětem učit se podle svým preferencí, a protože ráda dělám smysluplné věci a lepší svět. A taky si ráda něco přivydělám a přispěju do rodinného rozpočtu. A taky se ráda pořád učím nové věci A taky proto, že mi předchozí zaměstnavatel nevyšel vstříc, odešla jsem z práce a založila Centrum. Začala jsem více šetřit a lépe si organizovat čas.

 

Co je to, co svým dětem skrze domácí vzdělávání chcete předat?

Především zodpovědnost a vědomí, že si mohou žít svůj život, jak chtějí, že je to na nich, jak si to zařídí, a že nic nemusí.  Svobodné a zodpovědné žití, respekt k životu a k sobě samému.

Máš někoho na výpomoc či hlídání?

Pomáhá manžel, jak jen to jde, taky občas moje sestra (teta dětí) – ale ta spíš s žehlením a někdy úklidem. Moje maminka s manželem bydlí naproti v domě, takže v případě potřeby někdy pomáhají (ale oba ještě pracují, takže podle možností). Občas si vypomáháme s kamarádkami.

Máte doma jasně daný systém domácích prací, dělíte se s partnerem o práci v domácnosti (pravidelné úklidy, nádobí, praní, věšení prádla, vysávání aj.)?

Ano, máme. Každý má své povinnosti, máme na to rozpis. Občas tyto úkoly aktualizujeme a měníme dle potřeb členů rodiny na rodinných radách (ty probíhají jednou týdně). Každý si může svůj úkol v podstatě vybrat. Jde o to, že se musíme domluvit, kdo co udělá tak, aby vše potřebné bylo uděláno.

      

 

Kdo se u vás doma s dětmi učí?

Já i manžel, někdy pomáhají prarodiče – podle toho, kdo co umí (manžel je zde pro děti zejména v matematice a fyzice, také umí lépe anglicky.), doplňujeme se. Hodně se toho naučí v Makovici a v zájmových kroužcích.

Kolik času výuce věnujete?

Asi dva dny v týdnu, vždy tak 3 hodiny (z toho polovina času je dohadování se, co budeme dělat). To je pokud jde o výuku doma, tedy přípravu na přezkoušení. A jinak se učíme každý den celý den ze života. Do Makovice chodí děti 3-4x týdně cca od 9:00 do 15:00 a pak mají do večera spoustu kroužků, kde se také stále něco učí – flétna, horolezení, skaut, hokejbal, výtvarka, dramaťák, modelář, ukulele, ….

Dvakrát týdně má starší syn na dálku výuku angličtiny s Kameruncem přes Skype. Jinak online používáme dále i duolingo, matemag, preply.com, minecraft, khan academy, youtube.com.

 

Učí se děti více samy, či „s někým“?

Mladší se naučil číst sám, ani nevím jak. Na mnoho věcí se prostě ptají, kdy je to zajímá, já jim ráda odpovídám, případně spolu odpovědi hledáme. Učí se sami celý den. Pokud jde o učení na přezkoušení, tak se učíme spíš spolu, i když starší už je teď více samostatný. Většinou si sám hlídá, co je ještě potřeba se naučit, a společně se domlouváme, kdy co uděláme a jak. Mladší  teď nejvíc řeší, že se naučí psát, a chce to dělat s babičkou. Takže je to různé, jak co a jak kdy.

Jaký máte časový režim?

Podle potřeby a podle kroužků. Pondělí až středa jsou kluci většinou v Makovici a pak jdou do kroužků. Čtvrtek a pátek dopoledne děláme to, co je potřeba k přezkoušení a angličtinu na dálku přes Skype. Ale celkově se to často mění, podle situace a podle počasí… Když jsou hezké dny, tak jsme hodně venku, jezdíme na výlety apod.

Obecně se učíme spíš až od října tak do Vánoc a pak od února do konce května…

      

Probíráte učivo podle předmětů, či děláte vzdělávací bloky, nebo jinak?

Na přezkoušení se chystáme dle předmětů – český jazyk, matematika, vlastivěda, přírodověda a angličtina, jinak se učíme životem. Jo, a taky chodíme často do knihovny a hodně čteme. A často děláme pokusy a projekty.

Jaké učebnice a materiály používáte?

To, co nám dají ve spádové škole, a pak, na co narazíme. Je to spíše náhodné a moc toho není. Jinak internet a inspirace na FB Domácí a komunitní vzdělávání.

Učí se kluci zároveň?

Zatím byl v domácím vzdělávání jen jeden, ale mladší často asistoval, zejména při projektech. Asi tak mimochodem se naučil číst. Od září plánuji, že se budou z části učit každý sám a částečně spolu – podle aktuální situace a toho, co dovolí jejich mladší sestra. Určitě se osvědčuje, že se učí mladší od staršího.

Prozradíš, kde jste zapsaní?

Starší syn je zapsán v Děhylově na klasické škole, kde je známkování, a která není nijak zvlášť inovační. Určitě nás ale jako domškoláky mají rádi 😊. Dávají nám učebnice, možnost zakoupit si pracovní sešity a poradí přes mejl ohledně vysvětlení látky. Přezkoušení probíhá cca hodinu a půl a většinu času si se synem povídají o jeho projektech, prezentaci v Power pointu a o tom, co zažil, co dělal a kde byl. Také jej namátkově prověří hlavně z matematiky, češtiny a angličtiny. Jsme tam spokojeni.

    

 

Mladší syn je zapsán ve svobodné demokratické škole Erazim v Opavě a na spolupráci s nimi se už teď moc těším. Zde bude přezkoušení portfoliově. Určitě doporučuji všem, které láká unschooling – alespoň tak, jak je to dle zákonné povinnosti v ČR o vzdělávání možné.

Máš nějakou radu pro maminky, které by rády vzdělávaly své děti doma, ale potřebují finanční příjem a předchozí zaměstnání není možno skloubit s DV?

Odhodit strachy, všechno nakonec nějak jde… Věřit si a hledat cesty a jít za tím. A pokud to vážně nejde, tak se mějte rády a nevyčítejte si to.

Moc děkuji 😊.                                                                                                                                               

 

You may also like

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *