Jsem moc ráda za všechen ten čas, který s dětmi trávím.

Ahoj Míšo 😊 Jak staré a kolik máš dětí?

Mám 2 syny. 11 let a mladší bude mít v březnu 6 let.

A co jsi studovala?
Mám vystudovanou ISŠ s ekonomickým zaměřením s maturitou.

Proč jsi se rozhodla pro domácí vzdělávání?
O domácím vzdělávání jsem přemýšlela už když byl první syn miminko. Škola mně prostě nedávala žádný smysl, já sama jsem do ní chodila velmi nerada. A jak se každý ptá na otázku A co KOLEKTIV? Tak například mně vůbec ve školním kolektivu nebylo dobře. Ne každý potřebujeme kolektiv, který si sami nevybereme. Syn chvilku chodil i do předškoláku, ale ani tomu jsme ve své podstatě nerozuměla, proč ho dávám někam, jiným lidem, když s ním můžu být já sama….Tenkrát jsem o těchto věcech uvažovala jen v hlavě, ale tlak okolí byl tenkrát silnější a já si to nedokázala ustát. Nastoupil do školy a bohužel – teď to řeknu možná hloupě, ale určitě to pochopíte – neboli bohudík ho tam učitelka fackovala a ne jen jeho a tak jsem ho v polovině druhé třídy ze dne na den stáhla na domácí vzdělávání. Syn je velmi citlivý, spíše hypersenzitivní a velmi těžce školu a celý ten systém nesl. Už od 2 let znal abecedu, brzy uměl číst, psát, počítat a já věřila, že tak se bude učit i to další podstatné pro něj. Ale když začal chodit do školy, viděla jsem, jak se z něj stává robot, který jen čeká, co mu, kdo řekne. Úplně jako by se zastavil, stagnoval. Vzít ho ze školy bylo mé (naše) NEJLEPŠÍ ROZHODNUTÍ V ŽIVOTĚ. Změní se Vám tím celý život.

Jaké výhody vidíš v tom, že máš děti na domácím vzdělávání?
Výhody DV? Já tam vidím plno výhod. Děti i já se vyspíme, jezdíme v týdnu na výlety, kde bývá právě přes týden málo lidí -teda pokud není vše zavřené. My nějak neplánujeme, každý si dělá to, co ho právě zajímá. Máme menší penzion, takže jsem vlastně neustále doma a jsme spolu pořád. A to je pro mě to úžasné.

Co bys chtěla svým dětem skrze DV předat?
Co bych chtěla svým dětem skrze DV předat? Volnost, svobodu, odpočinek, zodpovědnost, dělat si to, co je opravdu baví a dává jim smysl.

Miško a co vás živí? 😊
Manžel jezdí kamionem a já se starám o naše ubytování, takže jsem vlastně doma. Jen když jdu uklízet, tak jedou děti bud se mnou, nebo jsou doma-máme to cca 2 km.

 

.

Práce, kterou nyní vykonáváš, je to práce „tvých snů“?
Moje práce mě nesmírně baví. Pracuji ještě jako laktační poradkyně a jako dula, ale to už dělám jen občas. Více se věnuji našemu penzionku.

Laktační poradkyně a dula, to zní krásně. Obojí s pezionem nejde spojit?
Bohužel ne. Ubytování hostů je aktivní práce od dubna do cca října až listopadu a bohužel nejde sedět na dvou židlích. K porodu jsem vždy držela měsíc pohotovost a porod je něco, co neovlivníš a nenaplánuješ. Byl to pro mě velký stres. Když jsem například měla jít uklízet, nebo měla ubytovat hosty a v tom mně volala žena, že už se něco začíná dít. Potřebuji se věnovat jedné činnosti a to na 100%. V zimních měsících jsem k porodům chodila, ale rozhodla jsem se, že momentálně tuto krásnou práci opustím.

Rozumím. Ono je taky důležité umět si najít to svoje. Jaká byla cesta za tvou současnou prací?
Já to ani jako práci neberu, Manžel zdědil sklep a ten jsme předělali na ubytování a já se v tom prostě našla, baví mě to. Je to takové menší ubytování pro 6 osob, nachází se v malé vinařské vesničce jménem Nechory, která patří k naší vesnici Prušánky. Je to oblast, ve které se nacházejí vinné sklepy a z některých bylo vybudováno právě ubytování. Nechory navštěvují davy turistů, je tady opravdu krásně, tak jak všude jinde v České republice. Jezdí k nám už většinou stálí hosté, jelikož je tady spousta akcí, např. Otevřené sklepy, Vinobraní, Zarážání hory a spousty dalších. Je tu mraky cyklostezek. Většinou nás navštěvují manželé, páry, sem tam i s dětmi. Nově máme i půjčovnu kol, tu máme doma v Prušánkách. Vše vyřizuji já. Firma je psaná na muže, já jsem žena v domácnosti a o firmu se starám, manžel jezdí kamionem. Kouknout můžeš tady: www.sklepumatousku.cz, www.pujcovnakolprusanky.cz

Co jsi dělala před nástupem na MD?
Pracovala jako mzdová účetní v podniku Hamé. Děsná nuda.
Máte doma jasně daný systém domácích prací, dělíte se s partnerem o práci v domácnosti (pravidelné úklidy, nádobí, praní, věšení prádla, vysávání aj.)
Bohužel nemáme. O domácnost pečuji vesměs já, ale když je manžel doma zastane jakoukoliv mou práci. Nějak to neřešíme, prostě normálně žijeme. Zastávám víceméně to, že každý ať si po sobě svůj nepořádek uklidí, ale to u dětí moc nefunguje, i když už se to lepší : – )

Jak řešíte školní povinnosti?
Neučíme se klasicky, jako ve škole. Beru to tak, že v životě se učíme každým dnem něco nového. I já se pořád něco nového učím. Když se neučíme „klasicky“, tak se synové učí spoustu dalších věcí. Starší má plno zájmů: elektřinu, stolařinu, retro věci jako třeba rádia, magnetofony, televize aj. Staví si různé obvody, zapojuje na kola dynama, světla atd. S dědou pracuje v jeho stolařské dílně. Vyráběl i ptačí budky, které si prodával. Udělal nám domů botník, skříňku do koupelny. Sám si hraje na harmoniku nebo violu, teď začal zkoušet i housle. To všechno dělá jen z důvodu, že ho to opravdu baví a má na to čas, kdykoliv on sám chce. Začátky byly náročné…tedy hlavně pro mě. Vymanit se z toho školského systému a dát důvěru dítěti. Je to cesta, někdy byla náročná, ale přesto bych to nikdy neměnila, jsem moc ráda za všechen ten čas, který s dětmi trávím. Plno věcí jsem se také naučila. Zklidnit se, zpomalit, sednout si a něco jen tak pro radost tvořit. Neříkám, že to nemůžou zažívat i rodiče, když jejich děti normálně chodí do klasické základní školy, ale myslím si, že při dnešním stresu a náročnosti učiva ve školách ten čas prostě není.
Děti mají opravdu volnost v učení. Trochu mi to trvalo vzdát se toho, že budeme vyplňovat nějaké pracovní sešity, ale starší syn byl z toho docela opruzený, tak jsem se s tím potřebovala vyrovnat spíše já. Syn ví, že existují předměty, ale má více svých zájmů, které mu dávají větší smysl. Náš den vypadá tak docela normálně. Ráno vstaneme, cca mezi 8 až 8.30, snídaně a pak já vařím, starší syn Míša něco sestavuje ze stavebnice Boffin, nebo natáčí na gramofon, pak si to vypaluje na Cd, nebo něco kutí v garáží. Mladší syn Jonášek kouká na telku, pak si staví z lega, kreslí, tvoří. Odpoledne jdeme ven nebo s kamarády domškoláky na nějaké hřiště či výlet, nebo jdou kluci za svými kamarády, které mají tady v ulici. Kluci hrají také na hudební nástroje, tak i to je zařazeno do běžného dne. Co se starší syn učí je angličtina, kterou má přes skype s mojí kamarádkou. Vždy si vyberou témata, které baví syna, jako například elektrika, minecraft atd. No a samozřejmě si i oni zapaří na mobilu. Máme pořád nějaké aktivity,ale spíš takové co napadnouděti. Například šachy, různé deskovky, šipky, pink ponk atd…

Chodí kluci na nějaké kroužky?
Starší syn chodí do ZUŠ na kytaru, a k jedné soukromé lektorce na klavír. Více ho baví ale folklor, takže místo kytary chce začít hrát na klarinet, tak uvidíme. Angličtinu ho učí moje kamarádka přes skype. Mají to spíše formou povídání si. Spousty slov se naučil ve hře Minecraft.
Pak chodí s kamarády ven, nebo jdou kamarádi k nám. Prostě v létě se běhá venku, koupe v bazeně, griluje, pořád je zábava. A v zimě je to podobné, jen tedy více hrajeme nějaké deskové hry, šachy, elektronické šipky, prostě cokoliv.
Máš nějakou radu pro maminky, které by rády vzdělávaly své děti doma, ale potřebují finanční příjem a předchozí zaměstnání není možno skloubit s DV?
Prostě hledat práci, která by to umožňovala. Nebo mít hlídání. Všechno má vždy řešení. Vím, že pro maminky samoživitelky to může být problém, ale je možno najít i třeba komunitní školu, kde je přístup jiný než v klasické škole. Myslím, že možnosti jsou. Existují skupiny na Fb, Asociace domácího vzdělávání, kde dokážou pomoci, podpoří… Jen do toho, je to super

Moc děkuji 😊

You may also like

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *